Tak trochu jiná princezna

Co se dalo čekat...

Kouknu se z křoví ven a uvidím známou tvář. ,,Co tu do p*dele děláš?" Řekla jsem. ,,Nic zajímavého, kočinko." Řekl a já mu už jednu facku dala, protože mě opravdu začal štvát. ,,Au! Za co to bylo?" ,,Tys mě sledovat ty jeden -!" ,,No a? Přece si mě budeš brát, no ne?" ,,Ne. Vypadni." ,,Dobře, ale když odejdu, řeknu to na hradě všem a budou tě hned hledat a co nejdříve tě najdou. Když půjdu s tebou, nebudou vědět nic." Řekl. Co se dalo čekat, že řekne. ,,Fajn." Řekla jsem naštvaně. Sundala jsem si kápi a šla napřed cestou směrem do jiného města. ,,T-tvoje vlasy!" ,,No a? Si s nima můžu dělat co chci, už nejsem princezna." Řekla jsem mu na to naštvaně. ,, Vždyť si mě budeš brát, miláčku." A špulil na mě pusu a já mu dala pěstí, protože tohle se nedalo vydržet. ,,Víš aspoň proč jsem utekla?!" ,,Ne ty hloupá." Řekl. Já cítila jak se mi slzy derou do očí. Jemu zase teče krev z nosu. ,,Protože jsem na holky ty idiote!" Řekla jsem a šla dál s brekem, protože to fakt nešlo vydržet. Pak ke mě přišel a dal mi ruku na rameno. ,,To jsem nevěděl." Řekl. ,,Tos ani nemohl. A nesahej na mě." Řekla jsem mu do očí. ,,Promiň." Řekl a to asi poprvý v životě. Ruku dal pryč, kupodivu mě poslechl. Šli jsme tedy dál a dál a já už měla hlad. Něco jsem vzala s sebou ale moc toho není. ,,Ty máš něco k jídlu?" Zeptal se mě. Je hrozně otravný. ,,Ne, to je pro kocoura." ,,Nelži." Nic jsem mu na to neřekla, ukousla jsem si svýho croissantu a šla v pohodě dál. Po delší době jsme došli kupodivu do nějakého zdejšího města. Byly zrovna trhy. Hned jsem zamířila ke stánku s jídlem, ale v tu chvíli se mi rozbušilo srdce. ,,A-a-a-ahoj...." Řekla jsem, ale proč tak koktám? ,,Ahoj." Odpoděla. Měla tak krásné zelené oči. Delší blond vlasy, na sobě měla kratší šaty s dlouhým rukávem v barvě bílé a fialové. Pak mi zamávala před očima a já se vzpamatovala. ,,Jste tady, slečno?" Ptala se. Já cítila jak mám rudý obličej, což mě trochu štvalo, ale pak jsem řekla: ,,O-o-omlouvám se, já..." Proč furt koktám jak nějaká koza či co. ,,V pořádku, co si dáte?" Odpověděla mi a já se rozhlédla po jejím stánku, kde bylo jídlo snad všeho druhu. ,,Já vlastně ještě rozmyšleno nemám, haha..." ,,To nevadí, tak se rozhlédněte, mohu vzít zatím dalšího zákazníka?" ,,A-ano u-určitě..." Řekla jsem jí na to a ona si zvala Edgarda. ,,Ten je se mnou." Řekla jsem. ,,Mám svoje prachy tak si to jdu koupit sám." ,,Dobře, jak myslíš. Až ti dojdou, tak u mě neškemrej." Edgard si tedy něco vybral a pak přišla řada znovu na mě. Koukala jsem na řízek s bramborovou kaší, špagety s rajčatovou omáčkou a možná i sýrem nebo grilovanou zeleninu s masem a rýží. ,,Takže, co to bude?" Zeptala se mě se svýma velkýma zelenýma očima. ,,Uhmm.. Poprosím tedy tu grilovanou zeleninu s masem a rýží." Řekla jsem tedy a ona se ještě zeptala: ,,Tady nebo s sebou?" ,,Mám čas, takže asi tady." Odpověděla jsem jí. ,,Tak jo, tady to máš." Řekla po chvíli, co mi podávala moje objednané jídlo. ,,Oh! Promiňte, já vždycky zapomínám vykat zákazníkům." Omlouvala se. ,,Nene to je v pořádku, mně to nevadí. Můžeme si i tykat." Řekla jsem jí na to. ,,Skvělé! Tak jak se jmenuješ?" ,,Mui." Pak jsem si uvědomila, že jí říkám svoje pravé jméno, pod kterým mě každý zná jako princeznu. ,,Ta princezna?? Moc mě těší! Já jsem Adelle, Ady." Řekla a potřásla mi rukou. ,,Pardon, já... Poprosím, abys sis to nechala pro sebe, já jsem totiž utekla." Řekla jsem jí na to. ,,V pořádku! Tak si tu můžeš sednout a v klidu se najíst." ,, Ještě jednu otázku. Kolik je hodin?" Zeptala jsem se jí, než jsem ještě šla ke stolu. ,,Je poledne." Odpověděla a já se na ni usmála, sedla si ke stolu a začala jíst.