Na drzovku! |OTVORENÉ|

O knihe Lovec a Víla / @majkaBeni

Ahojte, kamaráti. Dneska si opäť vidíme a počujeme. Vítam vás pri ďalšom rozhovore v mojom štúdijku. Keďže pred nejakým časom som otvorila nové recenzie a dala som autorom, ktorí sa dostanú do najvyšších priečok, možnosť urobiť rozhovor o ich knihe, tak tu prinášam úplne prvý rozhovor na tento štýl. Pozvala som si majkaBeni autorku knihy Lovec a víla. Recenziu si môžete prečítať na mojom profile (V knihe Stand up recenzie). Je to na štýl roastedu, čiže kto vie, čo roasted je, ten sa poteší. Nejdem to zdržovať a poďme konečne na rozhovor.

---

Zoberieme to od začiatku, aby sme v tom nemali chaos. Ako a kedy vznikol prvý nápad na túto knihu?

Nápad na příběh jsem dostala během éry covidu, kdy jsem jako správný student 24/7 sledovala seriály a četla komiksy. Prakticky jsem byla zaplavená nápady a v jednu chvíli to přerostlo v motivaci napsat něco drsného a krvavého. A pak to šlo ráz naráz. Stačil mi týden letních prázdnin a měla jsem první verzi novely, kde se upíři neblýskají a víly prožívají existenční krizi.

Keď si na to teraz spomínaš, aké máš pocity z toho prvého konceptu? Nebolí ťa hlava z nejakých cliche veci, ktoré sa tam mohli objaviť?

Když píšu první draft, tak počítám s tím, že bude příšerný. Díky tomu mě to psaní baví, nemám žádné zábrany. Zpětně si vzpomínám, že jsem měla problém s flashbackem okolo jizvy. Denis musel mít jizvu, nejen proto, že je to značka drsných hošanů, ale taky jsem si tu promítla svoji menší posedlost princem Zukem ze seriálu Avatar. Jenže JAK tu jizvu získat, toť otázka. Nebudu tu dělat spoilery, ale řekněme, že první draft byl v tomto ohledu dost nespoutané hollywoodské klišé a za opakované přepisy jsem ráda. Stejně tak mi dělal problém Viťo se svou náturou. V prvotní verzi měl být jednou z posledních víl, jenže pak mi došlo, že jestli jsou VŠECHNY víly takové ňufky tak ten druh nemá šanci a vyhyne během prologu. Proto se přidala schopnost regenerace, která umí být palčivá i z důvodu absence vzpomínek. O prvním draftu tak uvažuji jako o kostře, kterou později obaluji svaly. Třeba ty pravé emoce a hlubší přímou řeč jsem odhalila až při třináctém čtení! Tehdy se záloha doslova jmenovala "lovec_a_vila_fuckittyfuck", protože jsem na ty úpravy už neměla nervy.

Ako si postupovala pri tvorení tejto knihy? Najskôr si si vytvorila nejakú osnovu alebo si písala prvé, čo ti napadlo prvé? Alebo niečo medzi tým?

Obvykle si jen promyslím několik scén, které mě baví natolik, že kolem nich vybuduji celý příběh. V případě Lovce a víly mě „bavily" scény, kdy hrdinům jde o život (protože není nic lepšího než hnusné tesáky blížící se ke krku, hehe). Stejně tak mě lákalo seriálové pojetí knihy, kdy místo jednoho příběhu vymyslím tři případy, které se dají číst odděleně, ale skrz které se táhne linka, co je všechny na konci spojí. Během práce pak přirozeně vykrystalizovaly osobnosti hrdinů a za bonus považuji fakt, že během prvního případu se dozvíme něco o Denisově utajované minulosti, během druhého zase o Viťových předchozích životech a díky tomu můžeme vkročit do třetího případu, kdy jde o všechno, s myšlenkou, že hrdiny konečně známe.

Ako si postupovala pri tvorení tejto knihy? Najskôr si si vytvorila nejakú osnovu alebo si písala prvé, čo ti napadlo prvé? Alebo niečo medzi tým?

Obvykle si jen promyslím několik scén, které mě baví natolik, že kolem nich vybuduji celý příběh. V případě Lovce a víly mě „bavily" scény, kdy hrdinům jde o život (protože není nic lepšího než hnusné tesáky blížící se ke krku, hehe). Stejně tak mě lákalo seriálové pojetí knihy, kdy místo jednoho příběhu vymyslím tři případy, které se dají číst odděleně, ale skrz které se táhne linka, co je všechny na konci spojí. Během práce pak přirozeně vykrystalizovaly osobnosti hrdinů a za bonus považuji fakt, že během prvního případu se dozvíme něco o Denisově utajované minulosti, během druhého zase o Viťových předchozích životech a díky tomu můžeme vkročit do třetího případu, kdy jde o všechno, s myšlenkou, že hrdiny konečně známe