Proxy High [CZ]

Kapitola 1 - Cesta

Už jsem jela asi tři hodiny. Nejhorší cesta v mým životě. Za jednak byl ten vlak strašně hlasitej a za druhé se mi chtělo zvracet. Jinou možnost jsem však neměla, protože to byl jediný spoj, který vedl na místo srazu budoucích studentů Hatcherské školy. Oficiálně je to nějaký typ gymnázia, ale podle internetu to vypadá na sportovní školu (Ach jo).Každopádně jsem  neměla jinou možnost, protože moje stupidní starší ségra mi hackla účet a podala tam přihlášku. Ale co teď nadělám-už jen pár hodin a začnu zcela nový život.

Po pár dalších minutách vlak zastavil a já vystoupila. Pár metrů od zastávky stála skupina asi třiceti lidí, a protože to byli jediní živí široko daleko rozhodla jsem se jich zeptat, jestli budou taky studovat.  

Náhlé se z davu vynořil celkem vysoký holohlavý muž ve formálním oblečení a začal číst jména. Projistotu jsem popošla blíž, abych si všimla, že ti lidi jsou moji vrstevníci a nejspíš i budoucí spolužáci. Onen muž četl jména.

„Kate Steveová,

David Maxfieldová a 

Lucy Blackwoodová"

Při uslyšela svého jména jsem sebou lehce trhla. Jo. Tohle musí být moje třída. 

Následně se zástup rozešel a všichni nastoupili do autobusu, který měl pod okny natištěný strom v kolečku a pod ním nápis "Hatchester High school".

Nastoupila jsem do postarší autobusu a sedla si úplně dozadu. Už tam byli nějací dva kluci a nadšeně si povídali. Nakonec si vedle mě sedla ještě jedna holka s dlouhými světle hnědými kudrnatými vlasy a zelenýma očima. Ta už nevypadala tak šťastně, naopak, měla vystrašený výraz a třepala se. Zeptala jsem se jí co se děje a ona se slzami v očích odpověděla:

„Víš, co je to creepypasta?"

„Jasně že vím, jsi fanoušek?" Odvětila jsem a mrkla na ni.

„Tahle škola ledajaká střední. Je to Proxy škola, jestli víš co to je. ON to jen potřeboval zamaskovat. A z nevinných studentů se stávají JEHO oběti."

Hlasitě jsem zalapala po dechu a srdce se mi okamžitě rozbušilo. 

„A jak ses to dozvěděla? Jak to prošlo u vlády?" „Řekneš mi aspoň svoje jméno?"

„Suzie."

„Tok jo, Suzie. To, co mi tady říkáš nedává vůbec žádnej smysl. Nevím, jestli jsi schizofrenní nebo tak, ale na mně si svůj strach z novýho prostředí fakt nemusíš vybíjet" řekla jsem vstávajíc ze sedadla. V tu chvíli se autobus prudce zastavil a já se bouchla hlavou o kovové držátko. „AUU!" zařvala jsem. Samozdřejmě se na mě všichni otočili. Pomalu jsem si sedla zpět do sedadla.

Haii guys, doufám že se vám první kapitola líbila a že se těšíte na další. Pokud se vám to fakt líbilo, budu moc ráda za zpětnou vazbu jakéhokoliv typu. Dneska mám v plánu vydat další kapitolu, protože jsem dneska psala přijímačky, takže mám trochu volna. NNicméně se těšte, tenhle projekt se teprva rozjíždí a nabírá grády!

♀Enity_Writes!