Červený jednorožec

1. Nic není tak, jak se zdá

Když bylo odpoledne po pohřbu, vydal jsem se na policejní stanici za šerifem Thomasem. „Ahoj Thomasi, doufám, že neruším, ale chci se zeptat na pár otázek, jako třeba, kdy byli rodiče nejspíš už mrtví a co se přesně stalo a...a." „Pomalu, pomalu, řeknu ti vše, co vím."

A tak jsem se dozvěděl, že moje rodiče nejspíš zabily vsuvatky při západu slunce a že oba měli v hrudníku díru skrz na skrz. Taky mi Thomas předal oblečení, co měli rodiče na sobě, ale bylo nasáklé krví, a tak jsem ho hned vyhodil.

Večer mě napadlo podívat se k okraji Zamčeného lesa, kde byly ještě pořád krvavé skvrny a kusy masa s látkou napíchnuté na větve. „Tohle nevypadá jako napadení vsuvatkou a navíc se vsuvatky jednorožců bojí. Tak co se tu stalo?" pomyslel jsem si.

Dnes jsem usínal velmi těžce a když už jsem konečně usnul, zdála se mi jedna noční můra za druhou. Jednu si ale budu pamatovat ještě hodně dlouho: Bob zaťukal na dveře a než se nadál pomalu jsem mu vsouval kuchyňský nůž do břicha. Krev se začala Bobovi vsakovat do trička a mně cákala na obličej. Pak jsem nůž rychle vytáhl a Bob padal k zemi, když jsem se s trhnutím probudil.

Doufám že se vám první kapitola líbila. Budu ráda za každou hvězdičku nebo komentář. A brzy se můžete těšit na další kapitolu.