Červený jednorožec

3. Selhání

Tenhle rok jsem v prváku na střední. Dnes jsme měli jako první hodinu cizí jazyky a učili jsme se vsuvatštinu a gostalgštinu – gostalg byl druh lišky zkřížené se sovou – ale i když mě jazyky bavily, tak jsem se najednou přistihl, že nedávám pozor.

Byl jsem jako v transu. Nemohl jsem se hýbat ani mluvit, jenom jsem seděl a nevnímal okolí. Najednou jsem si uvědomil, že mi učitelka musela položit otázku, protože na mě hleděla celá třída. „Jsi v pořádku Gilberte?" ptá se mě učitelka, když jsem najednou vyběhl ze třídy a utíkal na záchody. Chtělo se mi zvracet, ale zároveň mě přepadal čím dál horší pocit, že se něco blíží.

Jakmile jsem se zavřel do kabinky, jakoby všechno ztmavlo a padal jsem k zemi, když jsem dostal jakousi vidinu: Jsem na školní chodbě a kolem jde učitelka. Najednou ji popadám kolem krku a čím dál víc utahuji sevření. Nechápu, co se děje, ale nemůžu s tím nic udělat, jako bych měl spánkovou paralýzu. Učitelka se ale po chvíli přestává vzpouzet, protože právě omdlela a v tu chvíli se probouzím na vlhké zemi celý zpocený.

Když jsem si najednou uvědomil, že je něco špatně. Nevím co to bylo, ale měl jsem pocit, že musím jít. Proto vybíhám na chodbu, ale ze zatáčky se vynoří učitelka, která mě nejspíš šla hledat. „Gilberte co tu..." Nestačí doříct větu a svírám jí krk. Učitelka se vzpouzí, ale není jí to nic platné. Za chvíli ji došel dech, tudíž omdlela a já ji pustil. Jakmile dopadla na zem, uvědomil jsem si, co jsem provedl, a utíkal jsem do třídy pro pomoc, nikomu jsem se ale nezmínil, že to já jsem napadl učitelku.

Ahoj, tak jsem kapitolu stihla vydat už dnes. Jako vždy budu ráda za hvězdičku nebo komentář. Moc bych ocenila jakoukoli zpětnou vazbu. Doufám že se vám kapitola líbila a další bych mohla stihnout vydat do středy. Taky bych chtěla poděkovat všem co tady tenhle nesmysl čtou :)

(325 slovíček)