Červený jednorožec

6. Nebezpečné zjištění

Když jsem uviděl, že ten pohyb byla Rama, na chvíli jsem si oddechl. Pak ve mně najednou přeskočilo a aniž bych si uvědomoval, co se děje, držel jsem Ramě nůž pod krkem. Už jsem jí chtěl říznout, ale z ničeho nic jsem si uvědomil, co se děje. Řekl jsem rychlé „promiň" a zabouchl jsem za sebou dveře do pokoje.

Další dvě hodiny jsem ležel v posteli. Nešlo mi usnout, protože jsem musel furt přemýšlet, co se to se mnou děje. Chvíli před tím, než jsem usnul, jsem si řekl, že se Ramě zítra omluvím.

Nastalo ráno a mně se vůbec nechtělo vstávat. Nakonec jsem se ale přemohl. Rama byla celý den zamčená v pokoji, tak jsem jí položil jídlo před dveře a zaklepal jsem. Chvíli jsem za dveřmi slyšel pohyb, pak se ale pomalu začaly otevírat dveře. „Ahoj" začal jsem opatrně zahajovat konverzaci. Mluvili jsem spolu přes dveře asi půl hodiny, než se odvážila mě pustit dál.

Strašně mě mrzelo, co se stalo. Nejdřív jsme si povídali o tom, co se mi děje, ale později jsem začínal chápat, že Ramě se dělo něco podobného. Děsilo mě to. Nejen proto, že moje spolubydlící byla psychopat, ale taky proto, že už se jí neděje nic divného pět let. Zároveň mi ale dala naději, že je to jen dočasné. Rama prý sama nevěděla, proč jí její vidiny skončily.

Samozřejmě mě napadlo, že by mohly mít moje vidiny něco společného s vraždou mých rodičů. Tuto možnost jsem ale hned zavrhl z toho důvodu, že nechápu, jak by to spolu mohlo souviset. Nakonec jsme s Ramou dospěli k závěru, že si zítra odpočineme a pozítří budeme pokračovat v pátrání. 

Ahoj, je tu další, tentokrát kratší kapitola. Omlouvám se, že tak pozdě. Nebyly nápady ani inspirace na psaní. Děkuju strašně moc za 90 přečtení. Moc si toho vážím :) Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu moc když mě podpoříte hvězdičkou nebo komentářem. Ocenila bych zpětnou vazbu. Další kapitola vyjde příští týden.

(327 slovíček)