štěstí nám nepřálo [ BkDk KiriKami ]

20

Denki pov.

,,c-co potřebuju podle tebe vědět?"
Zeptal jsem se.. buď mi hrabe nebo vážně vidím ducha nebo co to je.
,,nesmíš být s Kirishimou.. jinak ti ublíží.." řekl mi buď jsem blbej a nechápu to nebo..
,,kdo by mi měl jako ublížit.. Kiri?"
Zeptal jsem se ze strachem. ,,on ne."
,, myslíš... Myslíš toho doktora na chemoterapii?" ,,ano" ,,proč?" Zeptal jsem se. ,,to co cítíš ke Kirishimovi.. on cítí dvojnásobně.. Dabi miluje Kirishimu už od střední.. takže se tě bude pokoušet odstranit.. pokud máš sílu bojovat tak bojuj za někoho koho miluješ.. ale pokud se bojíš.. nech ho jít.." tímhle se vypařil. Kurva co to mele za sračky!?

Proč by mě chtěl zabít doktor!? To nedává logiků..

Druhý den mě vzbudil Kiri že musím do školy a on do práce. Abych pravdu řekl dnes se na to necítím. ,,n-nikam nejdu.." on si jen povzdechl. ,,miláčku.." já ho chytl za ruku a přitáhl si ho k sobě. Jemně jsem ho políbil. ,,za jak dlouho musíš?" ,,za půl hodiny.." usmál se s polibek mi oplatil. ,,takže stihneme kolo?" Ušklíbl jsem se. ,, nestihneme.. musíš do školy zlato." ,,copak nechceš?" On mě chytl za boky. ,, jasně že chci ale čas nám to nedovolí a povinnosti taky ne." Já otevřel oči. Ff tak ať si trhna naštvaně jsem se zvedl a šel do koupelny. Kde jsem si vyčistil zuby. Slyšel jsem jak se zvedl s postele a přišel za mnou. ,,nebudeš teď na mě nasraný že s tebou spát nebudu že ne?" Já jsem mu neodpověděl. Ať mi dá pokoj. ,,miláčku.." přišel ke mě a objal mě. Já se zavrtěl a se slovy: ,,nech mě bejt." Si vypáchl ústa. On si mě potom otočil čelem k němu. ,,co nechápeš na tom že nemůžeme?" Zeptal se a já mu neodpověděl. ,,Hmm.. co s tebou." Mě se v očích objevili jiskříčky že bych vyhrál? ,,mám nápad.. dáme si kolo až přijdeš ze školy Hmm? Já si pro tebe přijedu a klidně tě omrdam přímo v autě před školou.." to není špatný nápad.. ,,a nebo já mám lepší.. ošukaš mě teď a taky po škole." Usmál jsem se. Ale vím že stejně řekne že ne. Radši jsem odešel z koupelny a začal se převlékat. Po škole na tohle vážně nebudu mít náladu.. ahjo! ,,co za to když si tě ošukam teď?" Já se usmál a otočil se na něj. ,,Hmm dalo by se říct že s toho defakto budeme mít něco oba ne?" Přišel jsem k němu a sedl si na něj. Už jsem ho chtěl políbit ale začal mu zvonit mobil. ,,promiň.. ANO?" sundal mě z něj a odešel z mého pokoje.. jasný tajný telefonáty..
Co když je to Dabi? Agrr! Šel jsem ke dveřím a pečlivě jsem poslouchal.
,,Cože? To si děláš prdel!?" Zněl tak nějak veselé? Určitě se smál to šlo i slyšet. ,,tak počkej až přijdu to teprve uvidíš divadlo." Pichlo mě u srdce..
Už dál jsem radši nechtěl poslouchat.. přesunul jsem se ke skříni kde jsem si vzal mikinu batoh a otevřel jsem dveře. Tak nějak nasraně a zlomeně jsem se na něj podíval a obešel ho. Vzal jsem si boty a už jsem chtěl vypadnout ale.. ,,počkej.. máš čas odvezu tě." Já se na něj podíval. ,,rád se projdu." Řekl jsem ironicky a vyšel jsem z domů. V tu chvíli se ve mě zmocnila panika.. moje hlava byla plná otázek. Utřel jsem si jednu slzu a snažil se nebrecet. Možná jsem si to vyložil špatně.. s nebo taky ne..

Sedl jsem si do své lavice a díval se z okna. Dnešek bude zajímavý..

A taky že byl.. dostal jsem dvě čtyřky.
Kluk který mě nemá moc v lásce mi asi šestkrát podlomil nohy. Bouchl jsem se na záchodě. A ještě horší bylo když můj kámoš nebyl ve škole.

Ale naštěstí ta hrůza skončila a já mohl konečně.. Do.. co je to vlastně? Nevím. Ze skříňky jsem si vzal věci a odešel z budovy. Hned co jsem ves ze dveří uviděl jsem holky ve skupinkách u nějakého auta. Jelikož jsem strašně zajímavý člověk tak mě zajímalo co to tam tak moc zajímavého mají. Prohrabal jsem se tou skupinou k zdroji. Na něho zrovna náladu nemám. Otočil jsem se k odchodu ale on mě zastavil. ,,ahoj" usmál se. ,,čau.." ,,pojď odvezu tě." Řek mu a já si sedl do auta. On hned nastoupil. ,,nevím proč jsi prijel až sem.. nemusel jsi dělat takové divadlo." On se rozjel ale zastavil dál od školy. Nechápal jsem ho. ,,tak co se děje?" ,,nic.. co by se mělo dít?" Pípl jsem a koukl se z okna. ,,miláčku vidím že se něco děje.. tak mi to řekni.." nad tím slovem miláčku jsem se zavrtěl.. teď mi to oslovení vadí.. naklonil se ke mě a odepnul mi pás. Potom si mě přetáhl na jeho sedačku takže jsem seděl na něm. Trošku jsem sykl když mi silněji chytl boky. ,,řekneš mi co ti je?" Myslím že se mnou ztrácel už jak se říká nervy.

A já se mu nedivím.. zbytečně mu je defakto přidělávám. ,,to je jedno.."
Chtěl jsem si zase sednout na své místo ale on mě nepustil. Já se na něj zamračil. ,,mě to jedno rozhodně není.. už ráno když jsi odcházel byl jsi divný.. stalo se něco? Nebo jsi na mě pořád naštvaný? Že jsem tě neošukal?" ,,ale to nevadí.. tys sis užil přeci." Řekl jsem ironicky no z jeho strany sem spíš uviděl překvapení a zároveň zmatený pohled. ,,co tím myslíš?" Zeptal se a začal mě hladit po boku. Zrovna teď jsem nechtěl aby se mě dotýkal.. nějakým způsobem se mi to hnusilo. ,,myslím to tak že jsi se vychrapal s tím borcem se kterým jsi si ráno volal tak to myslím! A nesahej na mě!" Snažil jsem nějak dostat pryč ale on mě chytl ještě pevněji.. z jeho pohledu šlo vidět že je naštvaný. ,,asi teď zrovna nechápu!? Kurva jak si můžeš myslet že jsem spal z někým jiným! Volal jsem si s Bakugem! A navíc kdo ti dovolil aby jsi mě poslouchal!" Bakugou... No jasně..

,,Kiri pusť mě.. docela mě to bolí." Pípl jsem.. zrovna mi mačkal bok který mě bolí." On se jen uchechtl. ,,a má důvod tě to bolet! Slez ze mě.." bylo to jakoby mě od sebe odháněl. SUPER DENKI TO SE TI POVEDLO. ,,promiň.." pípl jsem a dal mu své ruce na jeho hruď. ,,nech mě bejt a táhni si sednout!" Zavrčel.
Ale já zavrtěl hlavou. ,,něco jsi mi slíbil.." usmál jsem se. ,,nějak mě přešla chuť a teď ze mě slez! Až můžu ject domu!" Já se smutně přesedl na
Své místo.. defakto za to můžu zase já. Celou cestu jsme byli ticho. Když jsme přijeli domů já Zálezl hned do pokoje. Kde jsem se zamkl a nasraně bouchl do stolku. ,,DO PIČI!" zařval jsem přišel jsem k zrcadlu. Vypadám příšerně.. už chápu proč ho přešla huť.. rozbil jsem to zrcadlo nechápu kde se ve mně vzala ta síla ale jo rozbil jsem ho. Potom jsem se zhroutil jako domeček z karet.

,,Denki!?" Uslyšel jsem Kirishimu který se snaží otevřít dveře. ,,Denki, otevři prosím.." ,,j-jdi pryč.." pípl jsem mezi slzami. Nejspíše vážně odešel a to mě ještě víc utvrdilo o tom že jsem nikdo. To jsem si tedy myslel.

Než jsem uslyšel klíč a v zápětí cvaknutí. Rychle vešel dovnitř a když mě uviděl musel si myslet že jsem se nejspíše zbláznil. ,,miláčku.." on ke mě přišel a objal mě. Já mu objetí hned oplatil. ,,promiň.. promiň že se chovám tak hnusně." Začal se mi omlouvat. ,,j-já se o-omlouvám.." on mi vlepil pusu do vlasů a pomalu mě uklidňoval.

_______________________
Ty blaho já dokázala
Vdát kapitolu 🤣🙌🏼 broo
Ještě žiju 😱💗 btw ten kdo dělal
Příjmačky jak dopadli? No mě čekají dneska.. 🫡 tak snad to dám když ne no tak budu popelářem 🤣 khamoo nespala jsem protože JSME MEGA STRESING 😭🙌🏼 jinak oznamují že kapitola má přes 1200slov!😌😱
Přeji hezké čtení noa já se jdu připravit 😻💗 budu ráda za vás názor ‼️‼️‼️‼️‼️💕