Explosive Flower

-4.-

-Timeskip, 6:00 ráno-

Uběhlo pár dní po té hádce s Bakugem a pár dní od toho, kdy jsem hned potom získala nového kamaráda. Izuku Midoriya je milý, starostlivý, ochranářský a má dobré úmysly. A navíc máme stejný sen.
Právě jsem vylézala z postele, když v tom mi zazvonil mobil. Hned jsem věděla kdo mi píše a s úsměvem vzala mobil do ruky

izuku.thebroccoli🥦

izuku.thebroccoli🥦
Dobré ráno 👋🏻👋🏻👋🏻
6:02
Zobrazeno

Flower_girl🌹
No dobré 🥰
6:02

izuku.thebroccoli🥦
Jak jsi se vyspala?
6:02
Zobrazeno

Flower_girl🌹
Ušlo to🫶🏻 Ale vůbec
se mi nechce
do školy
6:03

izuku.thebroccoli🥦
Neboooj (⁠ㆁ⁠ω⁠ㆁ⁠) Já tam
budu s tebou. Sice nejsem
zrovna korba, ale ani se od tebe nehnu💚
6:03

izuku.thebroccoli🥦
Ale teď dost řečí, jdi se
připravit. Za chvíli jsem u
tebe🤗🫂
6:04
Zobrazeno

  Poslechla jsem ho a šla si převléct uniformu. Jak já tu uniformu nesnáším. Po ranní rutině jsem sešla schody dolů kde už byl opět papírek od mamky. Pokud nejsou na nějakém jiném papíru tak je nečtu. Vždy jsou prakticky stejné. 'Dobré ráno, užij si to ve škole.' nebo 'Dobré ránko, v lednici máš svačinu.' Prostě pořád to samé do kola.
  Z lednice jsem si vzala svačinu, kterou jsem následně strčila do batohu a šla se obout. Moje milované conversky jak já vás miluju. Hodila jsem na sebe slabou bundu a vyrazila z domu ven. Zamkla jsem za sebou a hned na to jsem slyšela kroky. Otočila jsem se a koho to před sebou vidím. Zelenovlasého kluka s obrovskýma očima a širokým úsměvem.
  „Ahoj.” Řekl s úsměvem. „Čaau, jdeme?” Úsměv jsem mu oplatila a my se vydali směrem ke škole. Cestou jsme si povídali o všem možném a neustále se něčemu smáli. Tohle jsem s Bakugem nezažila... Asi bylo poznat, že na to zase myslím. Protože úsměv, který mi panoval na tváři pohasl a Izuku si toho všiml. „Nemysli na to už. Kacchan je idiot když odmítl tak super holku a tak skvělou kamarádku.” Slabě mě drkl loktem a mě se na obličeji opět objevil zářivý úsměv. „Máš pravdu jako vždy. Jeho smůla že ho nezajímá tohle.” S posledními slovy jsem ukázala rukama na sebe a zašklebila se.
  A opět jsme se smáli. Je to fajn mít někoho kdo si z vás neustále nedeľa srandu a všíma si vašich emocí. Z Izukua bude určite skvelý superdina. I když nemá quirk.

-Timeskip, po škole 13:21-

  Zrovna jsme s Izukuem vycházeli ze školy když do mě někdo vrazil. Málem jsem spadla ale udržela jsem rovnováhu a podívala se na toho kreténa, který si mě zřejmě ani nevšiml. Jak já nesnáším svých 163cm. Podívala jsem se před sebe a viděla jsem toho člověka, který mi tak strašně moc nechyběl....Bakugo. V jistém okamžiku jsem vůbec nepřemýšlela a nechala jsem se vést vztekem. „Hej ty debile! Koukej kam šlapeš!” Okřikla jsem ho. On se na mě otočil s nezájmem ve tváři. „Jejda sorry. Já tě neviděl... Losery nevnímám a ani je nevidím.” V jeho hlase panovala nadřazenost a drzost. „V tom případě se divím, že tyhle dva kokoty vidíš.” Ukázala jsem na jeho kumpány a oni se zamračili. „Aby bylo jasno. My nejsme žádní loseři Hanako. Narozdíl od tebe a tvýho novýho ubohýho kámoše.” Řekl jeden z nich. Vztek se ve mě jen vařil. Izuku se mě jenom snažil odtáhnout a zabrániť tak další hádce. Jenže marně.
  „Ptal se tě někdo na něco? Mluvím s tvým šéfem pako.” Odprskla jsem a hodila po něm vražedný pohled. Bakugo na mě teď byl otočený celým tělem. „Zklidni hormon blbko. Jestli mě tak moc nesnášíš proč se se mnou bavíš? Hm? Moc dobře si pamatuji, že jsi mě odstrčila když jsem se to pokusil spravit. A jestli už mě nemiluješ tak za mnou prestaň běhat a hleď si svýho. Ještě jsi byla tak ubohá a vyměnila mě za tohohle krypla. Ale čemu se divit. Děvkám je jedno s kým jsou, hlavně že si užijou viď?” S každým slovem se ke mně přiblížil o jeden krok. Poslední věta, kterou vypustil z úst do mě udeřila jako šíp. „Jak jsi mi to řekl...” Řekla jsem skrze zatnuté zuby. „Co? Že jsi děvka? To ví snad každej.” „To není pravda! Nikdy jsem s nikým nespala.” Zvýšila jsem hlas. Ostatní žáci kolem se začali shlukovat a pozorovat tuhle scénu. „To, že se snažíš zapírat už jen značí to že jsi.” Ušklíbl se. Zaťala jsem pěsti. „Přestaň laskavě šířit fámy o tom že jsem děvka ano? To ty jsi spal snad se všema holkama z týhle školy.” Teď byla ta pravá chvíle na něj hdoit všechnu špínu, o které vím jenom já. Ale nešlo to... Prostě jsem to nemohla udělat.
  Bakugo jenom mlčel. Pak ale řekl něco co jsem nečekala. „Milá Misaki, to, že jsem spal s dvěma holkama z téhle školy že mě nedělá úplného děvkaře. Takže nám prokaž tu laskavost a nebuď kráva a radši se jdi schovat ke svým kytičkám. Nebo víš co? Lepší nápad. Vylez na střechu školy a skoč dolů.” To poslední řekl se škodolibým úsměvem. Slzy mi začali téct proudem. Neměla jsem žádná slova. Jako bych oněměla. Všichni si začali šuškat a já tam jen stála. Se slzami jsem se rozeběhla pryč. Běžela jsem ulicemi, některé jsem poznávala, některé ne. Nakonec jsem zaběhla do uličky kde jsem se opřela zeď.
  Bylo to jako kdyby mi z očí tekly Niagarské vodopády. Bylo mi tak hrozně ale zároveň jsem byla tak naštvaná. Že vzteku jsem pěstí uhodila do zdi, o kterou jsem byla opřená a podél ní a po zemi, jako lusknutím, vyrostli liány s bodci.       

 

  Brečela jsem dál, když v tom se ozvala lehká rána a na mě se vrhl stín a kolem mých nohou a rukou se obmotali jakýsi zelený sliz. „Tak drobná, ale tak silná schopnost. Ty se mi budeš hodit.”

1024 slov
I BRING ALL THE DRAMA-MA-MA-MA!!!! Jsem zpět čtenáři mojí🌹 Jak jste se měli za tu dobu mé absence??? Doufám že dobře. Opět vám přináším další kapitolu s nadějí, že se vám bude líbit. Takže užívejte života a mějte se famfároě💕💕
Ari-chan<3