Co se to děje? Necítím svoje ruce, ani nohy... Prudce jsem otevřela oči a viděla jen zelený sliz, který se pomalu ale jistě dostával do mého těla. Všechny dýchací cesty jsem měla ucpané, žádný způsob k dýchání. Tohle bylo ono... můj konec... Moje smrt.
Zkoušela jsem se vzpírat ale nešlo to. „Ani to nezkoušej, jsem celý že slizu. Pokus o to mě nějak uchopit je zcela bezcenný. Navíc už to potrvá jenom minutu, tak mi to nedělej ještě těžší.” Řekl ten padouch. Měl pravdu, celý je pokrytý slizem bez známky nějakého hmatatelného těla. Vzdorovat nemá cenu. Prostě se musím smířit s tím, že tady můj život končí...
„Ještě pár sekúnd...Ano! Přesně tak, neklaď žádný odpor.” Začal se smát jako maniak. Už jsem se s tím smířila. Stejně to tak bude lepší....
Pomalu jsem upadala do bezvědomí když v tom.....
„PUSŤ JÍ TY ZMRDE JEDEN SLIZKEJ!!!”
Že by mě přišel zachránit? Ne. Nemožné. Vždyť on sám mi řekl ať se zabiju. Ne? Mé tělo to nevydrželo a obklopila mě tma.
-Timeskip, o pár dní později-
Opět jsem nabírala vědomí a otevřela jsem oči. Rázem mě uhodilo silné světlo, proto jsem své oči zase zavřela. Po chvilce jsem je otevřela zas a už si pomalinku zvykala na to ostré světlo. Když jsem už měla zrak v pořádku porozhlédla jsem se kolem sebe. „Nemocnice?” Zeptala jsem se sama sebe. Do pokoje najednou vešla moje mamka se sklenicí vody. Její hlava byla sklopená. „Mami?” Oslovila jsem jí lehce. Její zrak se jako rychlostí světla odtrhle od její sklenice s vodou a přesunul se na mě.
„Pane bože. Zlatíčko moje!” Rychle přišla ke mě a sklenici položila na stolek vedle. Hned mě pevně objala a po chvíli mě zase pustila. „Co že stalo?” Byla jsem zmatená a to poslední co jsem si pamatovala bylo to jak jsem se schovala v uličce. „Zaůtočil na tebe padouch... Chtěl tě zřejmě nějak posednout tím, že by se dostal do tvého těla a tak tě pak ovládal jako loutku.” Odmlčela se a chytla mě za ruku. „Naštěstí se tam objevil Katsuki a snažil se tě zachránit. Pak se objevily superhrdinové a dobře to dopadlo.” Řekla s úsměvem. Počkat, Bakugo se snažil mě zachránit? Hned po tom co mi řekl abych se zabila? „Je to opravdu skvělý kamarád. Ach... Jsem tak šťastná že jsi v pořádku.” Bylo vidět že má slzy na krajíčku. Znovu mě silně objala.
Abyste věděli, moje máma neví, že se s Bakugem už asi 14 dní nekamarádím. Takže pořád žije v té dimenzi, ve které jsme nejlepší kámoši. Ale říkat jí to nebudu.
Po menší emocionální chvilce máma šla pro doktora. Já jsem tam pořád jenom ležela a koukala na strop. V tom někdo vešel do pokoje. Myslela jsem, že to je ten doktor ale právě naopak. Tenhle člověk měl k doktorovi HODNĚ daleko. „Co tu chceš...” Hodila jsem po něm vražedný pohled. On mou 'otázku' kompletně ignoroval a sedl si na židli kde dřív seděla máma. „Já vím, že jsem ti řekl ať se zabiješ ale nečekal jsem že se hned necháš skoro zabít nějakým slabým rádoby padouchem.” Uchechtl se. „Přijde ti to vtipný?” Vyštěkla jsem po něm. „Možná trochu.” Jen pokrčil rameny a šklebil se dál. Do místnosti vešel doktor i s mojí mámou. Bakugo se zvedl ze židle a nechal mámu aby se tam posadila. Ona mě opět vzala za ruku a jemně se na mě usmála. „Misaki Hanako že ano? No Misaki, málem s tebou byl ámen. Naštěstí tvůj přítel-” „Není to můj přítel.” „Není to moje přítelkyně.” Prerušili jsme s Bakugem doktora naráz. „Dobře...ehm... Naštěstí tvůj kamarád do uličky dorazil právě včas a zaměstnal ho tak že z tebe všechen sliz vyšel ven. Máš velké štěstí. Jinak se vše zdá být v pořádku. Ještě dnes si tě tu necháme na pozorovaní a zítra můžeš domů.” Řekl doktor s úsměvem. Máma mě pohladila ok hlavě ale já ani jí, ani doktorovi nevěnovala ani jeden pohled. Protože jsem vraždila pohledem Bakuga.
Proč by mě zachraňoval zrovna on? Chtěl si dokázat to, že je lepší? Nebo mě ponížit hned potom? Idiot zasranej...
-Timeskip, další den-
Dneska byl den, kdy mě propustí z nemocnice. Do školy můžu už zítra, ale upřímně bych se tam už nikdy nevrátila. Ne po tom co se stalo před školou. Právě jsem seděla už převlečená na mojí nemocniční posteli když do místnosti vešla moje mamka. „Tak už můžeme jít. Vzala jsem si volno v práci na celý týden takže budu moct být s tebou.” Řekla s úsměvem a přišla ke mě. Pohladila mě po hlavě a dala mi pusu do vlasů.
-Timeskip (bc jízda autem domů není nijak zajímavá), doma-
Právě jsem si válela šunky v mojí postýlce, která mi tak chyběla, když v tom mi zazvonil mobil. Samozřejmě, že to byl Izuku.
izuku.thebroccoli🥦
izuku.thebroccoli🥦
Misaki, už jsi doma?
11:54
Zobrazeno
Flower_girl🌹
Jo jsem. A neboj, jsem
v naprostém pořádku
11:54
izuku.thebroccoli🥦
Ty as v pořádku? Po tom,
co tě napadl padouch? Po
další hádce s Kacchanem?
11:55
izuku.thebroccoli🥦
Haha moc vtipný. Jsem na
cestě k tobě. Takže si hezky
zapni notebook a najdi něco
pěkného na koukání 💚💚
11:55
Flower_girl🌹
Ach jo, ty jsi taky citlivka💕
11:55
Zobrazeno
Po nějaké době jsem slyšela zvonek a jak máma otevírá dveře tak jsem rychle chňapla po notebooku a otevřela Netflix. S Izukuem jsme rozkoukali Stranger Things takže jsem tam pustila díl, který jsme zrovna rozkoukali. Najednou se prudce otevřeli dveře a v nich stál Izuku v tmavě zelené mikině a šedých teplákách. V ruce měl tašku plnou sladkostí a jiných nezdravých věcí. „Tvá emocionální podpora is here!” Řekl a přicupital hezky ke mě. Já jsem se posunula tak, aby si ke mě mohl lehnout.
A tak jsme celý zbytek dne zabili tím, že jsme zkoukli dvě série Stranger Things a pak dělali chujoviny. Jenže pak musel odejít.
Stáli jsme u dveří a ještě si povídali. „Dneska to bylo fajn, zítra přijdu zase ok?” „Jasně, tentokrát nám ale nevyžer celou lednici ju?” Zasmáli jsme se. Jenže pak nastalo ticho a my si jen tak hleděli do očí. Najednou jsem začala cítit něco divného. Ale hodila jsem ti za hlavu. „Tak se uvidíme zítra ve škole aaa po škole taky.” Usmála jsem se nervózně a on taky „Jo, tak se zatím měj.” Naposledy jsme se objali a on odešel.
Co to sakra bylo za pocit? Well, to je jedno. Jdu spát.
1123 slov
Tak jsem tu zase s další kapitolou🕺🏻🕺🏻🕺🏻 Líbí? Snad jo. Jestli ne tak s tím nic bohužel udělat nemůžu 😇 Každopádně jsem dneska měla náladu na psaní tak jsem se rozhodla že proč ne napsat další kapitolu? Tak ji tu máte 🦫
Ari-chan<3
ČTEŠ
Explosive Flower
RomanceMisaki Hanako je mladá dospívající dívka, která se poprvé zamiluje. Její srdce je však zlomeno a lásku nahradí nenávist. Začne se soustředit na svou budoucnost a kariéru superhrdinky. Její cestou však jde mnoho jiných dospívajících teenagerů, včetně...
