Zbytek prázdnin probíhal klidně. Kayden dělal klasické hlouposti s Ronem, když zrovna pobýval u nich. Harry se seznamoval se Siriusem a kouzelnickým světem z jiného pohledu než z toho Severusova - měl dost zaujaté názory.
Dost si Siriuse oblíbil během té chvíle. Na rozdíl od jeho bratra si nehrál na někoho milého a byl takový, jaký doopravdy byl. Někdy se ptal, jak vůbec mohl někdo jako Sirius přežít, protože mu připadalo, že je chvílemi až příliš zvláštní a odlišný od Kaydena.
Jako dárek později dostal něco, co nečekal: sněžnou sovu. Měla jasně žlutooranžové oči a bílé peří s občasnými hnědými pírky na břichu. Jen ji uviděl, si ji zamiloval - hlavně protože to znamenalo, že si mohl psát se Sevem nejenom, když mu on napsal.
Přišla mu to jako chvíle, než nastal den odjezdu do Bradavic. Ráno vstal jako první, znovu si překontroloval, zda má všechno. Byl šťastný, ale snad i víc byl nervózní. Tušil, kam ho zařadí a bál se reakce Siriuse a ostatních - zjistil totiž, že všichni z jeho nynějšího jsou zarytí Nebelvíři.
Dorazili na nádraží King's cross, kde na ně čekali Weasleyovi. Bylo to vlastně poprvé, co viděl někoho jiného než Rona, Giny a Molly. Ihned si všiml dvojčat, Freda a George. Byli tak stejný, ne jako on a Kayden, kteří si šli při každé příležitosti po krku.
Na nádraží vyhlížel na kohokoli, koho pozná. Zahlédl kštici blonďatých vlasů. Dal si věci do vlaku, rozloučil se se Siriusem a dal se vydat po rozjezdu vlaku někoho, koho aspoň trochu poznával.
Nemusel hledat dlouho, než uviděl chlapce samotného v kupé. Otevřel dveře. Blonďák na něj chtěl začít něco nadávat, ale zastavil se, když si narušitele prohlédl.
„To jsi ty," řekl znuděným hlasem. „Jsem Draco, Draco Malfoy, a ty?" Ani nečekal na odpověď a znovu pohlédl z okna, jako by to bylo to nejzajímavější na světě.
„Já jsem Harry Potter," představil se černovlasý chlapec. Draco, jakmile zaslechl jméno Potter, na něj zaujatě pohlédl.
„Já si říkal, že mi někoho připomínáš," pověděl se zájmem. „Nikdy bych nečekal, že ten někdo bude Vyvolený."
„Ano, já a moje dokonalé dvojče," prohlásil znechuceně. Chtěl zase odejít, ale Malfoy ho zastavil.
„Jestli chceš, je tu volné místo." Poukázal na dvě volná místa před sebou - na to vedle sebe neukázal záměrně. S váháním nabídku přijal. Blonďák ho nadále ignoroval a vyhlížel z okna.
„Takhle se hodláš bavit po celou cestu?" optal se ho, když jeho to po několika minutách přestalo bavit. Vzal si z batohu knihu, kterou však nechal položenou na stolku u okna. Něco na tom vyhlížení bylo opravdu uklidňující.
„Asi ano, znáš snad lepší věci?" podíval se na černovlasého.
„Asi ne," promluvil upřímně.
„Tak vidíš."
Oba sledovali oblohu s krajinou mizející s časem. Bylo na to tak relaxačního. Oba vyrušilo otevření dveří. Pohlédli na malého, uplakaného chlapce s delšími blonďatými vlasy, které měl trochu tmavší než Draco.
„Neviděli jste tady žábu?" zeptal se jich. Draco ho chtěl poslat do háje, ale Harry se slova ujal dřív.
„Kdo se ptá?" optal se pro jeho překvapení mile.
„Já jsem Neville Longbottom." Fňuknul. Byl to statný chlapec, který pořád fňukal a cokoliv pokazil.
„Ty jsi ten, komu mučili rodiče před deseti lety, Bellatrix Lestrange to byla, že?" Neville si utřel slzy. Draco na něj překvapeně pohlédl.
ČTEŠ
Vazba se Smrtí (HP)
FanfictionVždy se věřilo, že ten, kdo porazil Pána zla, je Kayden Potter, ale co když on měl bratra. Ale ten, kdo ho zachránil před jistou smrtí, byl někdo, kdo si jen chtěl zahrát, aby se nenudil a měl celý plán, jak dovést svou hru k dokonalosti, i přes zna...
