Vazba se Smrtí (HP)

15. Přátelská návštěva

Další trénink byl pro něj překvapením. Už od rána se Lupin k Harrymu choval mnohem víc obezřetně než předchozí den. Pohle milých pohledů si dokázal uvědomit, že již mluvil se Siriusem, kde mu přetlumočil jeho myšlenky ohledně vlkodlaka. Byl mu za to vděčný, protože sám by mu nedokázal říct své myšlenky, i kdyby měl mluvit sebeupřímněji.

Byl to sotva týden, než začal jeho Zlaté dvojče začalo znovu trénovat a on byl pozván, aby se uměl též uměl ubránit. Jeho milá nálada se v tu dobu ohledně nové osoby v jeho životě se však narušila hukotem letaxu. Nečekal nikoho a už vůbec ne samotného Brumbála. Ten se na něj zářivě usmál a zeptal se, kde je Sirius s Remusem. Harry mu trošku nervózně odpověděl, že jsou v pracovně. Neměl v plánu poslouchat, ale nepoužili žádné kouzlo soukromí, a proto část zaslechl.

Vzedmula se v něm vlna hněvu, když se dozvěděl, proč tam vlastně je. Chtěl se přesvědčit, zda je Harry přizpůsobený, aby mohl trénovat s Chlapcem, který přežil - přestože tím chlapcem byl Harry, což v tu chvíli věděli jen dvě živé osoby: Harry a Draco, a taky možná Voldemort pokud si pamatoval všechno z jejich setkání u Kamene mudrců. K Harryho hněvu se pak přidala nenávist, protože ho ani Sirius nijak nebránil.

Vyběhl po schodech do svého pokoje, kde se následně zamknul. Zaslechl ještě zdálky Siriusův hlas, jak na něho volá, ale to už mu vrtali hlavou jiné myšlenky.

Chvíli seděl přede dveřmi a poslouchal, zda nikdo nejde. Nic neslyšel. Jakmile uklidnil svoje rozbouřené srdce z návalu adrenalinu, přešel k oknu a roztáhl temně šedé závěsy. Ačkoli za okny panovala bouře, otevřel okno dokořán. Skoro jako na přivolání do okna vletěla Perla, Malfoyova sova. Byla to malá albínská sova, která byla kompletně bílá se světle modrými, téměř až bílými očima. Stavbou těla pak velmi připomínala kulíška, i se všemi svými projevy, když ji Draco urazil.

Jeho nálada na chvíli se zvedla z bodu mrazu, dokud si teda nepřečetl, že mu nepíše Draco, ale jeho otec. Hned ho zarazilo, proč zrovna někdo, jako je Lucius Malfoy mu psal. Dokud nerozlomil pečeť a nepustil se do čtení, měl spousty předsudků, ale jeho psaní mu vykouzlilo úsměv na tváři.

Harry Pottere - překvapilo ho, že mu píše pouze takhle jménem.

Nikdy jsme neměli možnost si pořádně promluvit a vím o tvém zvláštním vztahu mezi tebou a mým synem Dracem. - podivné nazvání jejich přátelství, pomyslel si hořce - Rád bych, stejně jako můj syn, kdybys nás navštívil v našem sídle v Malfoy manoru.

Samozřejmě bychom se o tebe s mou ženou Narcissou postarali, aby ses měl co nejlépe. Byl bych proto rád, kdybys tuhle nabídku prodiskutoval se svým kmotrem Siriusem Blackem. Pokud by to bylo možné, byl bych ocenil, kdybys odpověď poslal co nejrychleji, nejlépe po naší sově.

S pozdravem Lucius Malfoy

Tušil, že je tam spousta ale, protože věděl, že Draco nijak svého otce neměl rád, proto ho docela zarazilo, že mu nepíše přímo on. Taky ho mírně zarazilo, že nenazval sovu jménem, pak si však uvědomil, kdo mu psal a protočil nad jeho vyjadřováním oči.

Zaposlouchal se u dveří, a když slyšel hukot letaxu, vylezl s plánem najít svého kmotra. Věděl, že když mu Lucius psal, aby odpověď poslal po stejné sově, nemá s odpovědí nijak otálet.

Trochu nejistě sešel schody s dopisem za zády. Zaklepal na dveře Siriusovi pracovny. Unavený hlas ho pozval dovnitř. Na křesle seděl s hlavou v dlaních Remus a zvěromág něco za stolem si mumlal a psal. Harry zaklepal ještě jednou, protože se nezdálo, že by si ho nějak všímali.

„Ahoj, Harry, říkal jsi něco?" zeptal se ho kmotr nepřítomně. Ani na něho nepohlédl, neměl dobrou náladu, to chlapec hned poznal.

„Přišel mi dopis od," pozastavil se, „od Malfoye." Popošel k desce a podal mu dopis. Sirius si ho nejistě převzal. „Chtěl jsem tě požádat, jestli... bych k nim na chvíli nemohl." Za zády si zkřížil ruce a chytil se za lokty. Lupin se na něj usmál.