Bláznova Růže

IV.

    Brzy doběhl k městu a tam se zastavil. Když uviděl tu záři, byl donucen mžourat. Udělal pár kroků vpřed a stanul na ulici ozářené pouličními lampami a neony různých prodejen.
Byl skoro u vytržení jak nádherný to byl pohled.
Kolem něho procházelo mnoho lidí i když už byl večer.
Pořád někam spěchali.
Charlie se porozhlédl a jeho pohled sklouzl do tváře zarostlého muže sedícího při obrubníku.
„Čau, kluku! Co tu pohledáváš v takovou denní dobu?" řekl muž.
Charlie na něj pouze tupě hleděl.
Co teď?
„Ummmm— já ani nevim." odvětil pochvíli Charlie a začal ai žmoulat konec pyžama.
„Ty neviš, jo? Hmmm— tak to je blby no.." povzdychl si muž a trochu se pod vousy ušklíbl.
„A tvoje 'méno?" řekl a prohlídl si Charlieho od hlavy až k patě.
„Charlie..." zamumlal chlapec.
Muž krátce přikývl.
„Já jsem Jack."
Charlie také na oplátku přikývl.
Jack si ho ještě chvíli prohlížel a pak vznesl otázku. „Boty máš kde? Tys zdrhl z domu nebo co?"
Charlie naklonil hlavu na stranu. „Ne.."
„Ne?"
„Ne.."
Jack se ušklíbl a rychle se začal přehrabovat v batohu. Pak vytáhl černé tenisky. Vypadali skoro nově.
„Vem si je. Je nebezpečný chodit po městě bez bot. Pak šlápneš na injekční stříkačku a co pak?" Jack řekl a strčil boty Charliemu do obličeje. Chlapec si je opatrně vzal a navlékl si je. Padly mu skoro dokonale. Chvíli si boty na svých nohou prohlížel a pak se mu na obličeji rozhostil velký úsměv. „Děkuji.." zamumlal potichu.
„No není zač kluku!" Jack řekl s velkým úsměvem a poplácal místo vedle sebe na chodníku.
„Nechceš si přisednout? Ráno se mi povedla schrastit nějaká ta véča, klidně se s tebou rozdělím."
Charlie chvíli přemýšlel a pak se posadil vedle Jacka.