Milencům

Utíkám

Zvykáš si míti mě,
kdy se Ti zamane;
městem se procházím,
vítr mě ovane.
Přemýšlím jestli Tě
jak včera mám ráda,
zda-li Tě opustit
nemůže být zrada.

Líbáš mě vášnivě,
svíráš mě v náruči;
i to, že klopýtneš,
něco Tě naučí.
Nečekám, že mě teď
pochopíš docela,
jen nebuď dotčený,
to bych fakt nechtěla.

Utíkám od Tebe,
oči plné deště,
už se mi vytrácíš,
nevím jestli ještě
můžu Tě milovat,
nechci Ti lhát,
nejsi ten, o němž si
nechávám zdát!

Utíkám za jiným,
deště plné oči,
už se mi vytrácíš,
hlava se mi točí;
tohle je naposled,
co s Tebou spím,
musím to ukončit,
dávno to vím!

Městem se procházím,
luna jak lampión;
drtí mě otázky:
kdo je můj šampión.
Déšť zlehka padá mi
na holá ramena;
studí mě vzpomínky,
mysl je kamenná...

Cesty jsou zkřivený
jako můj charakter;
nevím už kudy dál,
kde je ten správný směr.
Cesty se kříží jak
zápletka v pohádce;
bylo to naivní,
bylo to o lásce...

Utíkám od Tebe,
oči plné deště,
trochu se potácím,
srdce svíraj kleště.
Nechci Tě milovat,
můžu Ti lhát,
kolem mé morálky
ostnatý drát!

Utíkám za jiným,
deště plné oči,
vidím Tě v představách,
pohled se mi stočí.
Nemohu s Tebou být,
prosím už ne!
Jiného ráda mám
a on snad mne...

Bývala jsem jiná,
dobře to víš,
něco se se změnilo,
už je to pryč.
Dnes nejsem včerejší,
zavírám krám,
nejsem už loutkou jež
dá se všem hrám...

Zazvonil zvonec a
konec je příběhu
žár vášně zhasíná,
topí se ve sněhu...

Utíkám od Tebe,
oči plné deště,
marně si vzpomínám,
nevím jestli ještě
můžu Tě milovat,
nechci Ti lhát,
z lásky Ti nemůžu
dnes už nic dát!

Utíkám za jiným,
deště plné oči,
musím Tě opustit,
hlava se mi točí,
Bylo nám nádherně,
však je to pryč,
zmizela láska a
zmizela chtíč...