Milencům

Lukymu

Pro básníky zase sním,
pohlcuje mě ten splýn,
prahnu po nich čím dál víc,
nezmůžu s tím ale nic.

Hrubé ruce, vína sklenka,
morálka jen velmi tenká,
velký chtíč a sexy slova,
řekni mi je, prosím znova!

Jeden básník, co ho znám,
šarmantní je mladý pán,
milá slova, ruce silné
a chování svůdné, vilné.

Básníka chci k sobě mít,
vidím jeho duše svit,
udržet se nemohu,
odpust mi mou neduhu.

Najednou mě unáší
divná touha Lukáši.
Trochu se bojím, Luky,
že se to vymkne z ruky...