Starkova dcera

3. Avengers

Clein pohled

Zaostřila jsem. Myslím, že ten muž má v ruce kladivo. Kladivo? Někoho s kladivem jsem sice znala z telky, ale koho? Mysli, mysli, mysli Cleo!

Najednou jsem uslyšela... kov. Kov? Začněte mě šetřit! Teprve si zvykám a už jsou tady kladiva a zvuk kovu. 

"Laskavě to nářadí skloň zlatovlásko," ozval se už známý hlas, tátův hlas. Jen byl přes helmu poněkud zkreslený. "Tony máme tu nevítaného hosta." "Tak nevítaného? Kdo pozval tebe stínomile?" "Já tady mám druhý domov slečno." 

Teď jsem si mohla Iron mana prohlédnout zblízka. Ne že bych ho neviděla už při vstupu do Stark tower, aleeee. Táta byl ve svém červeno-zlatém obleku a pravou rukou mířil na stínomila, prstami na levé si netrpělivě klepal o nohu.

"Zlatovlásko," sundal si masku z obličeje a levou rukou si promnul obličej. "Je to moje dcera," vyklopil ze sebe rychle. Jakokdyby mu to bylo nepříjemné. To mě hluboce uráží.

Stínomil zvěsil ruku s kladivem a vyšel ze svého oblíbeného stínu. Žluté dlouhé vlasy, vysoký, divné oblečení a kladivo. Vím, vím, vím! Thor. 

Thor? 

"Ty máš dceru?!" Vykřikl Thor a pohlédl na Tonyho. "Proč si nám o ní neřekl?!" "Já o ní ani nevěděl dokud mě neinformoval Jarvis." To mě urazilo. Znovu.

"Hm. No, to nějak pochopím. Tudíž," stínomil se na mě otočil. "Se musím omluvit za mé chování..." "Cleopatra Sydney." "Sydney." Protočila jsem očima. Skleničku s whisky jsem naklonila ke rtům a hodlala se napít, ale zastavilo mě rychlý zvuk nabití energie a vmžiku byla moje sklenička rozbitá na biliony kousků. Ihned jsem po tátovi hodila tázavý a zároveň vyčítavý pohled.

"Je ti 20," byla jediná věta která v tom okamžiku zazněla. "No a co, všichni nemají tak zdravé menu pití jako ty." "Ech, nemysli si že tě nemůžu vyhodit z mého domu," řekl a dal důraz na slovo mého. Ztichla jsem. Vyhazov jsem tedy vážně nechtěla.

"Jdu spát," řekla jsem a odkráčela jsem k výtahu. Pak jsem si uvědomila, že nevím na jakém patře bydlím. "Jaké patro?" "Zlatovláska ti ukáže, je už něco po půlnoci, musí už jít hajinkat taky." "Tony-" "Nechci nic slyšet." Stínomil si povzdechl a zamířil ke mně.

-o dvacet minut později-

Udělala jsem si hygienu a převlékla se do pyžama. Jasně že na sobě mělo logo Iron mana, jak jinak. 

Zajímavé bylo, že Thor měl pokoj na stejném patře jako já, a když jsem se ho na to zeptala, řekl že na tomto patře bydlí celý tým Avengers. Ach jo. Sice je snesu, to není problém, ale když vlastní patro by u velikosti tohohle mrakodrapu rozhodně nevadilo. 

-následující den, ráno 6:26-

Vzbudila jsem se a první na co jsem pomyslela bylo: kde to kurva jsem?! Pak jsem si vzpoměla. Aha. Poté mě vylekal hlas.

"Dobré ráno slečno." Rychle jsem si uvědomila, že to nebyl nikdo jiný než Jarvis. "Dík," bylo to jediné čím jsem zareagovala.

Přišla jsem k velké skříni v naději že tam bude nějaké nové oblečení, protože to včerejší jsem ledabyla hodila na zem a teď jsem ho nikde neviděla. Smůla nebylo. Aaaaaa. Takže druhý den po příjezdu do Stark tower si dcera miliardáře vyjde z pokoje v Iron man pyžamu a dělá že nic. 

Udělala jsem si ranní hygienu a ustlala postel. "Jarvisi? Kolik je hodin?" "Přesně je 6 hodin 51 minut slečno." Tak brzo?? 

Otevřela jsem dveře a vyšla na chodbu. Dveře vedle těch mých se otevřely taky a z nich vyšel vysoký blonďák... kapitán Amerika. Oh, jaké já to mám štěstí na potkávání superhrdinů.