Starkova dcera

4. Napadení

Peppeřin pohled

Celá místnost se otřásla. Cleo ke mě rychle přeběhla. Vyděšeně se na mě podívala. Pohled jsem ji oplatila. Místnost se otřásla znova. Tentokrát z polic vypadly věci a prach z mouky se pomalu snášel k zemi. Cleo se do mě pevně zahákla. 

Bylo vidět že má strach, a já ho měla taky. Místnost se najednou otřásla. Nečekala jsem to a maličko mi ujela noha. Naštěstí jsem to ustála. 

Pevně jsem zavřela oči. Doufám že ten kdo způsoboval otřesy odešel. Ale pak byly asi čtyř tunové dveře vyraženy a já spatřila obrovskou zelenou osobu. Hulk. No a jsme v háji.

Hulk se na nás zadíval. Chvíli jsme tam všichni jenom stáli a pak Cleo udělala pár kroků dozadu. To dělat neměla. 

Hulk zvednul jednu z postelí a hodil jí po Cleo, další hodil po mně. Rychle jsem se natiskla za sklad tak, aby si mě Hulk nevšiml. Povedlo se mi to, protože místností se vznášel prach a tak jsem byla nepozorována. Ozvaly se dvě rány. Je Cleo naživu? 

Chvíli jsem sledovala Hulka. Jakoby zamrznul. Pak jsem si všimla na co se dívá. Cleo levitovala ve vzduchu nad polorozpadlou postelí. Oči měla pevně zavřené a rukami si kryla tvář. Pomalu otevřela oči. Pak si uvědomila kde je. Vyděsila se a spadla na zem.

Clein pohled

Au! Zapsat si, nikdy už nepadat z výšky dvou a půl metrů, sakra to bolí. V ten moment jsem si uvědomila, co se stalo. Já předtím... levitovala. 

Pak jsem zjistila že přede mnou už nestál Hulk, ale polonahý Bruce Banner. Kalhoty měl očividně ultra elastické, další kalhoty... ehm, nápad můj mozek nevyprodukoval. Banner i mamka se na mě udiveně dívali. A já se jim nedivím, právě viděli někoho létat. A ten někdo jsem byla já.

"Nebudu se šprtat v tom kdo jsi, ale budu v tom, proč umíš létat," řekl Banner a navázal se mnou oční kontakt. "Nerada ruším Bruci, ale teď není ta nejvhodnější chvíle-," začala mamka ale Banner jí skočil do řeči.

"Pepper, teď je ta nejvhodnější chvíle." Mamka se na něj varovně zadívala. O pá milisekund později mi mamka darovala hluchotu. Díky mami.

"BRUCI BANNERE!!! STAČÍ!" Banner se na ni ustrašeně zadíval. Rychle zvedl ruce v gestu porážky. "Dobrá tedy, ale když už jsem tu, měl bych vás obeznámit s tím, co se právě děje v New Yorku." 

Kývla jsem.

"Zničehonic se tady začaly objevovat obrovské... stvůry. Měří asi 20 metrů a ničí vše kolem. Snažíme se je zničit, jsme tu všichni, naštěstí přišel i Thor. Moc se nám to ale nedaří. Ono to totiž není takžebymělyněkdenějakýjedenportál-," "Bruci klid. Zopakuješ to poslední?"

"Není to tak že by měly jeden portál přes který by se sem dostávaly, těch portálů je asi milion, jsou malé a otevírají se zrovna tam, kde by jste to nejmíň čekali." "Co teď bude?" "To nevím. Ale bojujeme."

Hned jak to Banner dořekl, za mnou se objevil menší portál... a doprdele. Vyšla z něj 20 metrová bílá bytost, červené oči, ruky jí sahaly až po zem, ale přesto chodila po dvou. Banner se přeměnil v Hulka. Chvíli jsem si myslela že po nás chce znovu hodit postel, ale když se tak nestalo, chytla jsem mamku za ruku a táhla ji ke dveřím.

Když jsme byly v chodbě, všimla jsem si, že výtah je odhozený někam do neznáma. Někde za námi zařval Hulk.

Podívala jsem se po mrakodrapu, který snad jen kouzlem ještě furt stál. A možná to i kouzlem bylo, protože stejně rychle jak se díry a poruchy vytvářely, tak se i samy opravovaly. Jen výtah který byl odhozený pár desítek metrů od Stark toweru, takže ho asi bude muset opravit někdo ručně.