Faded souls [CZ & ENG]

He was drunk but he was okay with it (eventually) [CZ]

Znovu jsem potáhl z cigarety. Vyklonil jsem se z okna bytu. Za mnou se ozval vzdych. Že by se moje šípková růženka probudila? Otočil jsem se a tipl cigaretu do popelníku na okně. Z postele na mne zíraly ještě spánkem otupené oči. Pomalu jsem k nim přešel. Beze slov si mě jejich majitel přitáhl do objetí. Tiše jsem se nad tím zasmál. Přehodil jsem si ruku přes jeho pas a zabořil si hlavu do jeho ramene. On mi zapletl prsty do vlasů. Užíval jsem si jeho blízkosti. Hlava mě bolela jako čert, ale s jeho blízkostí jako by bolest skoro mizela. Byl jsem blízko ke skoro usnutí, když se ozval nenáviděný zvuk zvonku. Se zamručením jsem se odtáhl a pod postelí vyhrabal triko. Zvonek se ozval znovu. On mi věnoval soucitný pohled a já vyšel z místnosti. Nějak zvlášť mě netrápilo, že mě člověk u dveří uvidí jen v boxerkách a vytahaném tričku. Nemá zvonit v sobotu v deset ráno. Každý normální člověk v tu dobu přeci spí. Stejně to bude beztak jen stará sousedka, stěžujíc si na moje noční aktivity s Harrym nebo na mé hraní na kytaru či piano když mě ve dvě ráno popadne múza. Otevřel jsem dveře a k mému strašně velkému překvapení tam opravdu stála má sousedka, paní Dunneová. 

"Jak se opovažuju-" více už nestihla doříct, protože jsem ji s klidným výrazem (a zvednutým prostředníčkem) přibouchl dveře před jejím dlouhým, odporným, napudrovaným nosem. Nemáme úplně nejlepší vztah, ale co se dá dělat. Došel jsem zpět do ložnice, kde si Harry zapínal knoflíčky košile. Přešel jsem k němu a zezadu jej objal. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a lehce začal pohybovat boky. Opřel se o mě a začal se pohybovat do neexistujícího rytmu se mnou. Tanečním krokem a stále v objetí jsem se dostali až k telefonu, hozenému na posteli, na kterém jsem pustil hudbu. Zaklonil hlavu a zasmál se. Moc dobře jsem věděl, že jsem pustil jeho oblíbenou kapelu. Otočil jsem ho pod rukou a přitiskl se k němu víc, ruce spojené za jeho krkem. Točili jsme se v kruzích po pokoji další půlhodinu dokud se můj mobil nevybil a hudba utichla. Harry si mě přitáhl blíže a políbil mne. Jenže to bylo trochu jiné, než jaké bych čekal. Možná, jako by se v tom skrývala tichá prosba nebo něco jiného. Když naše rty rozpojil, jemně jsem se na něj usmál. Harry však jen otočil hlavu a začal dopínat zbylé knoflíčky košile. Vzal jsem jeho ruce do svých a nechal je spadnout k jeho bokům a sám mu začal košili dopínat. Při tomhle už se konečně usmál a položil mi ruku na krk, načež mi naskočila husí kůže.

"Miluju tě, víš to, že jo?" Podíval jsem se mu do očí.

"Samozřejmě. A víš, že já miluju tebe, že?" Při mých slovech jeho oči jakoby ztmavly a jeho ramena poklesly.

"Mhm. Chci si promluvit." V hlavě jsem si projížděl všechno, co jsem v posledních dvou týdnech udělal a marně se snažil přijít na to, co by mu mohlo vadit. Až možná na to, v jakém stavu jsem včera přišel. Jedinou připomínkou toho, co se stalo byla moje kocovina, jinak jsem si pamatoval čistou nulu.

"Co se děje?" zeptal jsem se a opatrně přesunul svou ruku na jeho tvář.

"Včera," začal s ostrým nádechem. Aha. Takže šlo o včerejšek.

"Včera. Přišel jsi opilý. Zas. I když si slíbil, že už to neuděláš. Přišels opilý a nějak moc tě nezajímalo, že jsem neměl úplně náladu s tebou spát," dořekl a trochu ode mne odstoupil. V jeho očích se zračilo zoufalství. A v mých se muselo zračit také. Nepamatoval jsem si nic. Nepamatoval jsem si ani jak jsem se kurva dostal ke dveřím bytu. Jsem takový idiot. Hleděl jsem na něj neschopen slova. Nejistě ke mně přistoupil a já se nezmohl na nic jiného než na něj v podstatě spadnout. Má kolena vypověděla službu a kdyby tam nestál, nejspíš bych spadl obličejem přímo na podlahu. Ne, že bych si to teda nezasloužil. Zabořil jsem si hlavu do jeho ramene a tiše se začal omlouvat, Co jsem to kurva udělal? Co mi běželo hlavou?

"Šššš. Percy. Percy," jeho klidný hlas byl nejspíš to jediné co mě drželo před úplným zhroucením. I tak jsem na jeho utěšování nějak moc nereagoval. Nezasloužil jsem si ho. Harry se lehce pohnul, ale já jen uchopil jeho košili pevněji. Z očí mi začaly téct slzy a já je nemohl a ani asi nechtěl zastavit. Dokola jsem mumlal nesmyslné omluvy, které jsem ale myslel vážně.

"Percy. Pojď se mnou. Ššš. Bude to dobrý. Percy. Notak." Ne. Ne, tohle kurva nebude dobrý. Jak by to mohlo být dobrý? Sundal ruku z mých zad a přesunul ji na bok. Pod jejím teplým dotykem jsem se zachvěl. Vedl mě nejspíš k posteli, na kterou mě donutil si sednout. Nechtěl jsem se od jeho ramene odtáhnout, ale nedal mi na výběr.

"Percy. Neplač." začal mi stírat slzy, ale ty se jen řinuly dál a dál. Po chvíli nejspíš usoudil, že s tímhle moc nenadělá a chytil mé dvě třesoucí se ruce do jedné jeho. Ani jsem si nevšiml kdy se mé ruce, stejně jako kolena, začaly klepat. Svou druhou rukou mi zvedl bradu a donutil mě se na něj podívat.

"Pro- pro -promiň," vydechl jsem mezi vzlyky, "já, mo-moc se, já om-omlouvám s-se." Přes slzy jsem neviděl a nejspíš mi ani nerozuměl, ale stejně šeptal, že je to v pořádku a že se nezlobí.

"Ale ono to není v pořádku, já, ublížil jsem ti, udělal jsem něco, co si nechěl! Jsem takový idi-"

"Nejsi. Neříkej to. Omluvil ses. Pláčeš. Je to v pořádku." Začal mi jezdit palcem po hřbetu ruky. "A navíc, nebylo to zas tak strašné." zasmál se a jemně mě shodil na záda na postel.

"Miluju tě," zašeptal a díval se mi do očí. Jeho prsty pomalu přejížděly po mých tvářích, stírající mé slzy.

"Taky tě miluju," řekl jsem. Mám tak neskutečně úžasný štěstí, že mám zrovna Harryho.