Pain can be forggoten /H.S/

Vyslyšel mě ďábel

Asi jsem se modlila účinně, ale na špatnou stranu. Ty železný dveře se otevřely a já jsem k nim z posledních sil stočila pohled. Teď bych byla ráda, kdybych to bývala neudělala.

Ve dveřích se objevil on. Zahltil mě zase pocit strachu a bezmoce, ale bylo alespoň málo potěšující, že byl oblečen. To znamená, že nic nebude, ne? Doufám…

Přišel ke mě a já si až teď všimla, že v ruce zase něco svírá. Nedokázala jsem rozeznat, co to v té ruce má, ale jedním jsem si byla jistá, nůž to nebyl, což mě lehce uklidnilo.

,,Prej tě už bolej ručičky?" Řekl mi tím svým mátovým hlasem, který mě uhodil do obličeje. Najednou je zprudka chytl a záhadným způsobem je začal osvobozovat.

Cítila jsem volnost, až jsem je mohla svěsit dolů. Byla to úleva, až moc velká úleva, jelikož mě jejich tíha málem stáhla k zemi. Málem, díky němu jsem nespadla, poprvé a naposledy, co mu děkuju.

Chytl mě a ušklíbl se. Mě moc do smíchu nebylo, byla jsem ráda, že se jak takž udržím v jeho náruči z toho vyčerpání.

Pomalu mě položil na podlahu, do takového sedu, byla jsem až překvapená, jak něžný umí být. Byla jsem nicméně ráda, že sedím stát bych nezvládla.

Klekl si ke mě a rukou mi pohladil mou levou stranu obličeje. Nelíbilo se mi to, ale radši jsem neuhnula, neměla jsem na to sílu a bála jsem se, co by mi byl schopný udělat.

,,Nebylo to takové jaké jsem si to představoval, ale i tak u mě máš můj obdiv. Byla jsi statečná a i když jsi nebyla úplně poslušná holčička, tak jsi vše splnila. Odměnu dostaneš, ale až potom…"

Konec věty nechal otevřený a já mu se strachem pohlédla do očí, co po mě bude chtít? Už né bože!

,,Všechno se dozvíš až se vzbudíš, ale zároveň budeš mít spousty nezodpovědzených otázek. Ale tak to bude správně, budu tím v bezpečí já i ty." Absolutně jsem netušila o čem to mluví. Byla jsem zmatená, a tak jsem poslouchala dál, jestli mi to třeba nevysvětlí.

,,Nevím jestli se ještě někdy uvidíme a jestli ano, tak ti mě stejně nepoznáš, takže ahoj, ahoj jednou provždy. A sladké sny." Zašeptal a já jsem koutkem oka zahlédla, jak se k mému tělu přibližuje s iněkční stříkačkou.

Chtěla jsem uhnout, on byl ale rychlejší, chytl mi ruku a zabodl do mě konec té stříkačky. Zabolelo to, ale ještě větší bolest byla, když do mě zkrze ní začal stříkat pro mě neznámou tekutinu.

Zalapala jsem po dechu, protože se mi začal točit svět a poslední, co jsem viděla byli ty jeho omračující smaragdy. A pak tma.

Nekonečná a dlouhá tma, která mi vygumovala posledních několik hodin, pryč z mé hlavy.

Zdravím vás a přeji vám krásný den/večer, to je jedno... Chci vám neskutečně poděkovat za vaši podporu, já vím, že vám děkuji skoro pořád, ale nikdy to nebude dost. Neumíte si představit, co pro mě ta vaše neskutečná podpora znamená, díky vám žiju a na to není nikdy dost poděkování, vlastně na to ani dost dobré poděkování neexistuje...
Prostě vás miluju a přeju vám jen to nejlepší v životě.

Vaše Lucie_Odvar🖤