Pain can be forggoten /H.S/

Bolest je slast

Kroutila jsem se přivázaná rukama nad hlavou a nezmohla jsem se na nic. Mohla jsem jenom čekat než příjde a že to byla doba.

Nevím jak dlouho jsem čekala, ale když jsem uslyšela, že se ty železné dveře otevřely, tak jsem byla překvapivě vděčná.

,,Promiň to čekání, ale teď už jsem tady a nemůžu se dočkat." Pošeptal mi do ucha tím krásným chraplavým hlasem a mě se na krku udělala husí kůže.

,,Bože to je tělo, jakto že jsi ještě panna?" Řekl když se jedna jeho ruka dotkla mého odhaleného boku. Překvapením jsem vzdychla a to i z těch slov, co mi řekl.

Přidal i druhou ruku a jezdil s nimi po mém skoro nahém a nevinném těle. Bylo to, tak vzrušujující, že jsem si na chvíli myslela, že na nějaké násilí ani nedojde, jak byl něžný.

Ale to jsem se spletla.

Najednou ruce odendal, já jsem jen vnímala ten dobrý pocit z jeho doteků a za chvíli na mém zadku přistála rána. Překvapením jsem křikla a on to zopakoval.

Pořád přidával na síle bolesti a já přidávala na síle křiku mého hlasu, který tím ve mně vyvolal. Asi u osmé rány, kdy jsem už skoro měla ty rány do krve jsem křikla opravdu nahlas, tak nahlas, že mi dal ruku před pusu.

,,Přece to tak nebolelo, nebo jo? Ukážu ti, co je skutečná bolest, zlato." Zašeptal mi do ucha a mě polil pot.

Už tohle opravdu bolelo a jsem si jistá, že mi z těch ran možná teče krev a on mi ukáže skutečnou bolest ne, prosím.

,,Nebudu už dál…" Dal mi ruku před pusu.

,,Tady mluvím já kotě a tvůj názor mě nezajímá." Slyšela jsem, jak pro něco šmátnul. ,,Otevři pusu!" Přikázal mi a dal mi ruku z pusy pryč, abych to mohla splnit.

Otevřela jsem jí, ale nedokázala jsem zamaskovat chvějící rty, které prozradili můj strach. Dal mi do pusy nějakou kouli připevněnou na pruhu, který mi za hlavou upevnil. Roubík. Blesklo mi hlavou.

Dal mi roubík, abych byla sticha. Ach bože, co přijde teď.

Slyšela jsem, jak se k mé postavě přiblížil s nějakým stolečkem na kolečkách, podle zvuku.

Byl asi plechový, začal se v něm prohrabovat a já slyšela plechové šustění, udělalo se mi úzko.

Pohladil mě na mém pravém stehně a pak mě přes něj jemně uhodil. Mnohem jemněji než předtím, ale stejně jsem se lekla.

Pak přišel na řadu pro mě nějaký neidentifikovatelný předmět. Kroužil mi sním po stehně, bylo to divné studené, a tak tenké, neměla jsem tušení, co to je.

Dokud jsem nepocítila omračující bolest. V tu chvíli mi to došlo. Byl to nůž. Právě do mě řezal nožem. Tep se mi šíleně zrychlil, ale nezačala jsem sebou škubat nebo se jakkoliv bránit, bála jsem se, že by mi ublížil ještě mnohem víc.

Stála jsem nehybně a pošlušně a vnímala, jak se nůž prodírá skrze mou kůži na stehně. Byla to nepopsatelná bolest. Tekla mi řeka krve a on jen spokojeně mručel, bylo to děsivý a divím se, že jsem neomdlela.

Přestal řezat a já slyšela, jak si klekl, začal mě od kotníků líbat. Malíma pusinkama se dostal až ke kolenu a u té dlouhé rány se zastavil.

Zastavil a jazykem mi olízl krev, která byla na velké části mého poškozeného stehna.

Byla jsem v šoku nevěděla jsem, co si o něm mám myslet a začala jsem se bát.

Nakonci spokojeně mlaskl a vyhoupl se zase k mému uchu.

,,Hodná holka, teď dostaneš odměnu." Zašeptal a já se bála, co bude v jeho podání odměna znamenat.