Dangerous game

Suprise

,, Scarlett... " zazpívá mi někdo do ucha. Zavrtím se a přetáhnu si peřinu přes hlavu.

Zaslechnu smích.

,, Scarlett. "

Tentokrát mi někdo zatřese ramenem.

,, Co?! " vydám ze sebe rozespalým hlasem. Ne. Prosím. Ať je to Jessica, že jí něco napadlo. Ať je ještě noc.

Jess často dostává ty nejlepší nápady v noci. Dělala jsem si z ní srandu, že je jak sova, protože než usla, hrozně dlouho vždy zírala na měsíc a hvězdy a přemýšlela. Nezdá se, ale je hodně přemýšlivý člověk. Během dne ( nebo noci ) musí mít alespoň hodinu, kdy nic nedělá, jen sedí nebo leží a přemýšlí. Nad vším. Nad klukama, školou, někdy dokonce i politikou...

Když se tak zamyslím, Jess vlastně vůbec není taková, jak by kdokoli čekal. Lidi, co jí neznají, by řekli, že je prostě jen ztřeštěný teenager. Měli by trochu pravdu - Jess ujíždí na seriálech a knížkách, když vidí pěkného kluka, tak šílí a nesnáší školu.

Ale nikdo se neobtěžuje podívat se za tohle její šílenství. Skoro každému uniká, jak chytrá ve skutečnosti je, a že je dost citlivá. Nikdo nevidí, že dokonce i ty hnusný příklady z matiky má často vypočítané dříve než učitelka. Nikdo nevnímá, že když jí řeknete, že je hnusná, nebo tlustá, po nocích potom pláče.

,, Scarlett, musíš do školy. "

Tak to byla ta nejkrutější věta, jakou jsem mohla slyšet.

,, Neeee... " zasténám a doufám, že Teresu trochu obměkčím.

,, Vstávej. "

,, Nemám snad nárok dnes zůstat v posteli? " zabručím, když se mi vybaví minulý den. Spolknu vzlyk a na okamžik zalituju, že jsem se probudila.

Uslyším smutný povzdech a vím, že jsem se trefila do černého.

,, Dobře, ale jen dnes. " pohladí mě povzbudivě po rameni a přejde k Jess. Následuje obvyklé smlouvání, vztek a nakonec doslovné vytažení Jess z postele.

Povytáhnu koutky úst. Alespoň něco je stále stejné.

Přetáhnu si peřinu přes hlavu a doufám, že ještě usnu. Po tom nočním výletě včera...

Prudce otevřu oči, když se mi vše vybaví a vymrštím se do sedu. Musím zjistit, co to mělo znamenat. Odhrnu peřinu, vyhrabu se z postele a popadnu nějaké oblečení, které jsem u Jess měla ještě od minulého přespání. ( Konečně jsem zjistila, kam zmizelo moje oblíbené černé tričko a džíny. )

,, Jess? " zavolám na mojí kamarádku, která je teď pravděpodobně vedle v koupelně.

Vystrčí hlavu z koupelny, která je propojená s jejím pokojem, a překvapeně vykulí oči.

,, Ty jdeš dobrovolně do školy? " zeptá se s pochybností v hlase.

,, Bože, ne. Hodlám jít za Jeffersonem a zjistit, co tím myslel. " odvětím.

,, Cože? Čím? "

,, Jess? " řeknu a zamávám rukama. ,, Už se probuď!! Tím, že s tím zmizelým spisem nemá nic společného. "

,, S jakým... Jo aha!! Už vím. " přikývne zamyšleně. ,, Jak myslíš. Ale zkus být alespoň trochu milá, jo? "

Překvapeně zamrkám. ,, Já? Vždycky. " rozesměju se.

Věnuje mi významný pohled a vrátí se do koupelny. Já vezmu svůj mobil z nočního stolku, rychle si učešu vlasy,vyhodím Jess na pět minut z koupelny a vyběhnu ven.