pomůžeš mi?

10

Po 8 měsících

Shin Pov:

Už je to přesně 9 měsíců, co je Ethan těhotný. Teda nemyslel jsem si že to bude tak namáhavé, žít s někým kdo je těhotný. Pořád po mně něco chce, a když to neudělám, tak je peklo na zemi. A to doslova. No ale nějak to přežívám, ale nemůžu se dočkat až ten prcek bude venku. Jo a abych nezapomněl, nevíme pohlaví. A ani ho nechceme vědět.

______________________________________

Právě jsem ležel na posteli, a něco si četl. Když sem přišel Ethan, a chtěl po mně abych mu otevřel sklenici s okurkami. Už mi to je docela otravné, pořád po mně něco chce, ale musím to vydržet. Jen jsem mu otevřel tu sklenici, a nechal ho ať si dělá co chce. A já se zaměřil na práci co jsem měl rozdělanou, teď toho mám opravdu hodně.

Má práce mi trvala až do večera, ale je divné že mě neotravoval Ethan, abych mu udělal jídlo. Jak říkám dělám pro něj všechno, ale on pořád něco chce. Zaklapl jsem počítač, a šel se podívat kde je. 

Našel jsem ho spát na gauči, mazlit se s medvídkem, kterého moc potřeboval. A když říkám moc myslím tím, že se až rozbrečel a prosil abych mu ho koupil. Když jsem přišel blíž, tak jsem si sednul k jeho nohám. A pohladil ho po hlavě, on se trochu zavrtěl ale spal dál. Když jsem se pořádně vynadíval, tak jsem vstal a šel si udělat něco k večeři. Ale co mě překvapilo, bylo to že na stole stál talíř se špagetami a vzkazem.

Udělal jsem jídlo, doufá že bude chutnat. A taky se omlouvám za to, že jsem tak otravný. S láskou Ethan.

Když jsem to četl, tak jsem se musel usmívat jako blázen. Vzal jsem ten talíř, a sedl si k tomu ke stolu. Když jsem to dojedl, tak jsem vzal talíř, dal ho do myčky, a šel za Ethanem. Přišel jsem do obýváku a pustil si televizi, ale potichu abych nevzbudil Ethana. 

Už koukám na televizi tak hodinu, a najednou vidím že se Ethan hýbe. Kouknul jsem se jeho směrem, a uviděl jak se protahuje. ,,Ahoj" řekl jsem a usmál se na něho, on se trochu leknul když mě uviděl, ale usmál se a zamumlal tiché ,,ahoj". 

Musel jsem se pořád usmívat, protože je tak roztomilí. Jak pořád drží toho plyšáka, prostě je rozkošný. Ale to si necháme pro sebe, je vám to jasné. 

,,Shine bolí mě břicho" řekl Ethan, a tím mě přivedl do reality. ,,Kde tě to bolí?" zeptal jsem se, už se totiž stalo že ho bolelo břicho. A my kvůli tomu jeli do nemocnice, ale nic z toho nebylo. Ale řekli nám že za to může dítě kvůli tomu, že se blíží termín porodu. Takže nám dali nějakou mast, a vždy kdy ho začne bolet břicho, tak mu to máme namazat.

,,Chvíli počkej, jen skočím pro tu mast" řekl jsem a vstal z křesla, pak jsem zamířil do ložnice, a tam ji vzal z nočního stolku. Když jsem se vrátil, Ethan ležel na gauči a držel se za břicho, a měl v očích slzy. Rychle jsem za ním přišel, vyhrnul jsem mu tričko a namazal mu to. Hnedka jak jsem mu dal zase tričko dolů, se na mě natiskl a objal mě. Já jsem odložil tu mast na stolek, vzal si ho do náruče  a objal ho zpátky. 

_____________________________

Večer jsem mu udělal večeři, a když to dojedl tak jsme se šli dívat na televizi. Ale něco nebylo v pořádku, pořád se nějak kroutil a nebo fňukal že ho bolí břicho. Vážně mě to bolelo, ho takhle ignorovat. Ale už jsem mu to břicho mazal třikrát, a nic. Pořád ho bolí, a já vážně nevím co sním. Takže budu doufat že to bude ráno v pořádku, a když ne tak jedeme do nemocnice.

Nechci aby ho něco bolelo, už ne.

____________________________

Ráno

____________________________

No kdybych vám řekl že jsem se vyspal do růžova, tak bych lhal jak sobě tak vám. Ethan nemohl usnout a když už usnul, tak to nebylo na dlouho. Prostě abyste věděli, pořád brečel že ho strašně bolí břicho a takové věci. Já jsem vážně chtěl jet do nemocnice, ale pokaždé mě zastavil s tím že ho nic nebolí a takové nesmysli. A když jsem ho chtěl vzít do náruče, tak mě poškrábal. Vážně nic horšího jsem nezažil, než naštvaného Ethana. 

No ale teď ležíme v posteli, protože jsme jedli. A pan Ethan byl unavený, a já musel být s ním. Ale měl jsem práci, takže jsem si vzal notebook do postele a pracoval. A Ethan? Ten spal jako by ho někdo zabil, samozřejmě že ho nikdo nezabil. A dítě je taky v pořádku, ale prý hrozně kope. No už se nemůžu dočkat až ho uvidím.

A taky jsem vám zapomněl říct, že Ethan spí se mnou. A jeho pokoj bude pro toho špunta. Už máme i jména, takže kdyby to byl kluk tak by to byl Sanha, a kdyby to byla holka tak Rose. Hezká jména že, samozřejmě jsem je vymyslel já.

No nějak jsem se zamyslel, že jsem si ani nevšiml mokra které se tu najednou objevilo. ,,Shine, asi mi praskla voda" řekl, a já si myslel že asi vypustím duši. ,,Jako vážně" musel jsem se ujistit, on se na mě podíval s pohledem jako: ,,Ne Shine, jen si z tebe dělám srandu". Hned jsem vstal vzal tašku do ruky, a pomohl Ethanovi na nohy.  když jsme dorazili k autu, dal jsem tašku do kufru, a pomohl Ethanovi nastoupit a připoutat. Pak jsem nastartoval, a vyjel směr nemocnice.

Hned jak jsme přiřítili do nemocnice, vzali Ethana do pokoje a připravovali na operaci. Protože mu budou dělat císařský řez, tak ho museli uklidnit a pak mohli vyrazit. Já jsem tam nesměl, takže jsem seděl a čekal.

Je to hodina, co ho odvezli. A já tady přešlapuji, a čekám až se otevřou ty dveře.

 Konečně jsem se dočkal ,,Vy jste pak Shin?" zeptal se doktor a já přikývl. ,,Váš přítel je v pořádku, a váš syn taky" řekl, a já se usmál protože to zvládl.

Jsem otec, překrásného syna. Sice jsem ho ještě neviděl, ale vím to. Protože jeho otec je taky hezký pomyslel jsem si, a když jsem se zeptal doktora jestli můžu za Ethanem, a on mi odpověděl že jo. Tak jsem se rozešel do pokoje za Ethanem a našim synem.

                                                                                   _________________

Omlouvám se za chyby