Ethan byl prodán jednomu pánovi který ho měl jen jako hračku, ale když zjistil že je Ethan těhotný tak ho vyhodil na ulici.
Shin je majitel obchodů a tím pádem je hodně bohatý a ještě ke všemu je dominantní alfa, a tak je nejvíc postavená.
Jednou š...
Když jsme vešli do toho obchoďáku, tak jsme hned hledali dětské oddělení. Já vím že tady jsme jen kvůli potravinám, ale tak ať má Sanha víc oblečení ne? Fajn máte pravdu chci tam já, protože jako viděli jste to oblečení. Vždyť je to tak roztomilí, jak je to malý a ty botičky. Umírám, Ale to teď není hlavní. Hlavní je teď abych nenaboural s kočárkem do někoho, protože známe své lidi.
A navíc je tady nuda, Shin si pořád s někým telefonuje a nebo píše. Sanha zase spí, a já se koukám kde bychom mohli zase utratit peníze. Když v tom někoho uvidím. Hned se mi sevře žaludek, a nahrnou slzy do očí. Proč tu musí být můj bývalí pán, ten který mi udělal ze života peklo.
Chtěl jsem to říct Shinovi, ale ten zase telefonoval. A jelikož nevím jestli by mu to vadilo, tak ho nebudu otravovat. Ale naštěstí pořád jde vedle mě, takže pohoda. Musel jsem ale něco rychle vymyslet, protože nechci mít problémy. Teď jsem si uvědomil že tady celou dobu hledám obchod s dětskými věcmi, ale když jdu kolem tak si ho nevšimnu. Fakt logika.
Jak jsem teda říkal, hned jsem zabočil doprava a tím tak vešel do obchodu s věcmi pro děti. Shin sice vypadal chvíli zmateně, ale hned zase vrátil svou pozornost telefonu. Jen jsem nad tím protočil očima, a usmál se na Sanha který se vzbudil a koukal na mě. Pohladil jsem ho po hlavičce, a rozešel se k jednomu modrému bodýčku (to pro miminka).
Vzal jsem si ho do rukou, a dal na Sanhu. Protože si to neumím představit, ale tak nevadí. No ale asi to koupím, je to totiž na něm roztomilí.
Chtěl jsem to ukázat i Shinovi, ale ten se bavil s nějakou paní. Jen jsem nad tím zase protočil očima (jak je u mě zvykem), a šel jsem hledat další oblečení. Našel jsem vážně hodně oblečení, to bude zase Shin rád pomyslel jsem si. No tak ale přece nevadí, co by neuděl pro Sanhu že jo. ,,Takže Sanho musíš udělat ten nejroztomilejší výraz, je ti to jasné?" ani nevím proč se ho ptám, když stejně vím že mi neodpoví. On se jen na mě usmál, a dal si palec do pusy. Fajn to nějak dáme, pomyslel jsem si.
Nějak jsem pobral ty věci, a rozešel se za Shinem. Když jsem zastavil kousek od něj, a všiml si kolik mám oblečení, tak se jen pobaveně pousmál a vytáhl svoji kartu. Jen jsem se na něho usmál, a šel to všechno zaplatit. Když jsem se vrátil, všiml jsem si že Sanha brečel, ale co mě překvapilo bylo to, že ho měl Shin v náruči. ,,Co pak se stalo?" zeptal jsem se a převzal si ho od Shina. ,,Hned jak jsi odešel, se rozbrečel" vysvětlil mi Shin, proč malý brečel. Jen jsem přikývl, a utřel Sanhovy slzy z tváří. Pak jsem ho dal zpátky do kočárku, a zakryl ho přikrývkou kterou tam měl.
Pak jsem dal Shinovy ty tašky s oblečením, a rozešel se (i se Shinem za zády) konečně na nákup potravin.
___________________________________
Když jsme měli vše nakoupeno, tak jsme hned zamířili k autu. Vše jsme dali do kufru. Já jsem ještě pak dal Sanha do vajíčka, a sebe pak připoutal.
Když jsme přijeli domů, tak mi Shin hned řekl abych vzal Sanha a šel do obýváku, že nákup vezme sám. Sice jsem trochu protestoval, ale nakonec jsem tedy šel. Odemkl jsem dveře, a hned se vyzul z bot. Pak jsem šel do pokoje malého, tam jsem ho uložil a radši nastavil chůvičku. Jen kdyby náhodou něco nepotřeboval. Pak jsem zatáhl žaluzie, a odešel do obýváku. Tam jsem si sednul na gauč, a čekal na Shina.
Ten přišel jen chvilku po mně, a šel hned do kuchyně. Tam uklidil nákup, a přišel za mnou do obýváku. ,,Tak co chceš dělat?" zeptal se mě, a pohodlně si sednul. ,,Nevím, možná bychom si mohli něco pustit" řekl jsem, a podíval se na něho. On jenom přikývl, a něco začal hledat.
Když konečně něco našel, tak se posadil a já si položil hlavu na jeho rameno.
Ani nevím jak, ale najednou se mi začaly zavírat oči. Tak jsem se jen pohodlně uvelebil, a zavřel je. Pak už si nic nepamatuju, jen jak mě Shin hladí po hlavě, a pak už nic.
___________________________________
Probudil mě zvonek, který nechtěl utichnout. Jen jsem něco zamručel, a chtěl se přitulit k Shinovi. Ale ten už vedle mě neseděl. Jen jsem rozčíleně otevřel oči, a chtěl se zvednout. Ale Shin už otevřel dveře, takže jsem se zase posadil a čekal dokud Shin nepříjde.
Ten přišel za chvilku, ale něco držel za zády. ,,Co to držíš?" zeptal jsem se. ,,Překvapení" řekl, a pousmál se mému výrazu. ,,Můžeš prosím zavřít oči?" jen jsem přikývl, a zavřel oči.
,,Fajn, už je můžeš otevřít" řekl, a já je hned otevřel. Ale to co jsem uviděl, mě až dohnalo k slzám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl to nádherný pejsek. Hned jsem se postavil a šel za Shinem. Usmál jsem se na něho, a objal ho. On se jen pousmál, a objal mě nazpět. ,,Je to kluk nebo holka?" zeptal jsem se, a odtáhl se od něho. ,,Je to kluk, a nemá jméno" řekl, a vzal si ho do náruče. Já jsem ho pohladil po hlavičce, a usmál se na něho.
,,Bude to Akim" řekl jsem, a usmál se na tím jak jsem vymyslel originální jméno. ,,Dobře, bude to Akim. To zní dobře" řekl Shin, a usmál se na mě.
