pomůžeš mi?

13

Shin Pov: 

Když jsme přijeli do garáží, hned jsem se odpoutal a šel pro malého si ho vzít do náruče. Hned jak jsem ho vyndal z vajíčka, jsem se vydal ještě pro Ethanovu tašku s věcmi. A pak jsme s Ethanem (který už dávno vystoupil) šli směrem k domu. 

Jen jak jsme vstoupili do domu, jsem se vyzul a dal Sanha do jeho přichystaného pokojíčku, který jsem stavěl když byli v nemocnici. Ještě jsem zatáhl závěsy, a vzal do ruky chůvičku. Pak jsem se vydal do kuchyně, si udělat něco k jídlu a Ethanovi taky.  

Když jsem vstoupil do kuchyně, překvapilo mě co vidím. Ethan nám právě něco dělá k jídlu, i když by měl odpočívat. ,,Váš o tom že máš odpočívat?" zeptal jsem se ho, a asi i polekal, protože trošku nadskočil. ,,Jo vím, ale já nemůžu jen tak sedět a nic nedělat" řekl a podíval se na mě. Jen jsem nad tím pokroutil hlavou, a sedl si na židli. ,,Ale až dojíme, tak si půjdeš lehnout a něco si pustíš" řekl jsem, a ani nečekal na odpověď. 

Když to konečně měl hotové, tak nám nandal, a posadil se na proti mně. Už jsem si chtěl dát první sousto, když v tom se z chůvičky začaly o zívat zvuky, které jasně dávaly najevo že se malý Sanha probouzí. ,,Já tam jdu" řekl Ethan, a než jsem začal protestovat, tak už byl pryč. Jen jsem nad tím pokroutil hlavou, a dal si to první sousto. 

Když jsem to dojedl, tak jsem umyl svůj talíř. A šel se podívat, co Ethanovi tak dlouho trvalo. Otevřel jsem dveře, a uviděl ty dva jak si tam spolu hrají. Když mě spatřil Sanha, hned se začal ještě víc culit a natahovat ke mně ruce. Jen jsem se nad tím usmál, a šel se posadit na koberec vedle Ethana. ,,Jestli chceš tak ho na chvíli pohlídám, a ty se můžeš jít najíst" usmál jsem se na něho, on jenom přikývl  hlavou a vzal si Sanha do náruče. Pak se postavil, a šel ke dveřím.

Já jsem se hned zvedl, a šel za ním. On se posadil na stejné místo jako předtím, a Sanha si posadil na klín. Vzal jsem jeho talíř a dal ho do mikrovlnky, on se na mě děkovně usmál a zase se začal věnovat Sanhovi. Tomu vlastně taky musí dát na jíst, pomyslel jsem si a vyndal jídlo z mikrovlnky, která právě cinkla.  

Dal jsem mu to na stůl, a převzal si Sanha který se ale stejně natahoval k Ethanovi. Chudák Ethan nemůže se ani  v klidu najíst, pomyslel jsem si, a dal zpátky Sanha Ethanovi. Sanha se jenom blbě usmívál, a tahal Ethana za vlasy. Ten si jenom povzdechne, a nadzvedne si tričko. Sanha se hned hladově přisaje Ethanovi na bradavku, a spokojeně si pije. Jen se nad tím pousměju, a pohladím ho na hlavičce. 

Když konečně do pije, tak ke mně na táhne ruce a usměje se. Jen se nad tím zašklebím, a vezmu si ho. ,,Ethane, co kdyby jsme dnes jeli nakupovat?" zeptal jsem se ho, sice vím že má být v klidu a taky jsem říkal že po obědě bude koukat na film, ale potřebujeme nakoupit jídlo. A to já nezvládnu sám, takže musí jet se mnou. Vlastně jsme se tam mohli stavit když jsme jeli z nemocnice, to mě nenapadlo. Tak nic no. 

On jenom pokrčil rameny, a šel umýt talíř. ,,Můžeme jet, klidně, ale mám být přeci v klidu" řekl a podíval se na mě. ,,Přece ti neuškodí jeden nákup" řekl jsem zase já, a předal mu Sanha. ,,Fajn, tak pojedeme. Ale musím nás připravit" řekl, a už odcházel. Jen jsem nad tím zase pokroutil hlavou, a s úsměvem na tváři jsem se šel taky připravit.

____________________________________

Omlouvám se za chyby.