„Doma nemám nic k jídlu."
„A nechceš skočit se mnou na nákup?"
„Kam bys chtěla?"
„Globus? Ten je velký."
„Dobře, dej mi půl hoďky a jedu tě vyzvednout."
Takhle začalo naše seznámení. Přes tinder jsme prohodili pár vět a došlo na realitu. Upřímně jsem to nebrala jako rande, ale spíš využití k tomu si fakt jet nakoupit s někým, kdo má auto. Přestože jsem ho neznala, na fotkách vypadal roztomile a já už koneckonců vlezla do auta/na motorku pochybnějším existencím.
„Opravdu měříš 196 cm?"
„Opravdu měřím."
„Tak já si vezmu podpatky," konečně jsem mohla vytáhnout podzimní boty na klínu, hodila jsem na sebe džíny, svetr, kabát a kabelku. V hlavě jsem dávala dohromady seznam, co vše potřebuji koupit a mezitím mi přišla zpráva.
„Jsem tu." Vzala jsem klíče, rozloučila se s košťaty (kočkami) a šla.
Před barákem čekal u auta vysoký, upravený muž, upřímně vypadal ve skutečnosti líp než na fotkách. Otevřel mi dveře do jeho fabie, která na sobě měla logo firmy, takže firemní auto. Neřešila jsem, alespoň měl auto, to, že mělo rozbitý zrcátko slepený izolepou, rachotilo a vypadalo, že se cestou někde porouchá pro mě bylo v ten moment vedlejší. Jela jsem jen na nákup ve městě, případně bych si došla na autobus.
Zaparkovali jsme v podzemí a šli jsme pro vozík, vzali jsme si jeden dohromady a drandili po obchodě. Zastavila jsem se u kakaa, které jsem chtěla koupit do práce, ale nebylo ve slevě, přesto jsem ho hodila do vozíku a pokračovali jsme v nákupu. V druhé polovině obchodu měli udělanou akci na větší objem kakaa za levnější cenu. Dala jsem do vozíku s tím, že jsem chtěla „vrátit" to dražší kakao, ale stál tam zaměstnanec a už očkem pokukoval, jestli tam opravdu plánuji hodit něco, co tam nepatří. No nic, zůstali ve vozíku obě, s tím, že jsem to před pokladnami chtěla někam zastrčit. Samozřejmě jsem na to zapomněla, nákup jsem si spokojeně hodila na pás, zaplatila. Pak si nákup zaplatil i Honza a frčeli jsme zpátky k autu.
„Zapomněla jsi to kakao," mrknul na mě.
„A jo... počkej, ale v tom vozíku nebylo," zmateně jsem na něj koukla.
„Strčil jsem ho do nějakého regálu ještě předtím, než jsme tam přijeli." Já vím, že mám laťku hodně nízko, ale tohle mě upřímně okouzlilo.
„Děkuji."
Jeli jsme po eskalátorech nahoru, najednou mi položil ruku na bok, aby mě přitáhl blíž k němu. Bylo to jen pro to, abych uhnula procházejícímu pánovi, ale i tak... bylo to příjemný, jeho dotek.
Naložili jsme nákup do auta a jeli ke mně. Cestou jsme si povídali a věděla jsem, že vůbec nechci vystoupit, líbilo se mi s ním být. Bavilo mě poslouchat jeho příběhy.
„Neznáš nějakou vyhlídku v okolí?" navrhla jsem, byli jsme na půl cesty ke mně. Podíval se na mě a začal přemýšlet.
„Znám, ale roztaje ti zmrzlina," na tu už jsem dávno zapomněla.
„Dám jí zase do mrazáku, ta to zvládne."
Rozhlídl se a změnil směr jízdy. Venku už se stmívalo, byl pátek večer, ale Praha se zdála býti prázdná. Přijeli jsme na místo, které jsem poznávala, očekávala jsem, že půjdeme na to stejné, známé místo, ale ne. V první uličce zahnul a šli jsme úzkou tmavou uličkou mezi baráky... to už moc ideální nebylo.
„Haha, plánuješ mě zabít?" prohodila jsem mezi řečí.
Došli jsme na úplně prázdné místo u malé skály, všude bláto po dešti, mírně klouzavé, ale i tak jsme se vyšplhali nahoru po skále na rovinu. Výhled byl nádherný, všude svítila světýlka a měsíc občas vykouknul zpoza mraků. Trochu mrzlo, ale my byli u sebe tak blízko, že jsem cítila teplo druhého těla. Obzvlášť, když mě najednou zezadu obejmul, a i tak si byl schopný položit bradu na moji hlavu.
„Cestou dolů mě chytáš," pronesla jsem, zatímco jsem se na něj otočila. Jen se ke mně sklonil a políbil mě. Opětovala jsem polibek a chvíli jsme si tam postáli. Řekla bych, že první rande/nerande se opravdu vydařilo se vším všudy. Možná začnu věřit na to, že láska přijde, když to nejméně čekáte.
Cestu k autu jsme oba přežili bez spadnutí do bláta. Když jsme dorazili ke mně, hodila jsem přes rameno plátěnou tašku, do ruky vzala vody, dali jsme si pusu a rozloučili. Rozhodně jsme se neviděli naposled, jen jsem nečekala, že se uvidíme tentýž večer.
.
„Můžu se stavit?" napsal po tom, co mi řekl, že hledá partnerku pro život.
„Ano," napsala jsem, jelikož už při prvním setkání jsem se s ním cítila tak, jako s nikým jiným.
.
Přijel, přivezl alkohol, pili jsme, povídali si, hráli jsme deskovky... milovali jsme se, první, co mi kdy na poprvé udělal mokrý orgasmus.
Sedli jsme si, jak v komunikativní, tak i intimní části. Jako puzzle. Jing a jang.
Je divný někoho chtít tak moc po prvním společným dni a noci? Netuším, ale on to dokázal. Byl v mojí hlavě 24/7, bez pauzy.
