Osudem spojeni [Malá jarní literární soutěž; 2024]

Barvy 🏵 Maya 🏵 Amorův luk

Jméno: Maya
Wattpad: jjungmaya
Zvolené téma: Barvy
Název povídky: Amorův luk
Skupina: ATEEZ
Pár: Yunho/Mingi
Počet slov: 5122

Anotace: Mingi po své spřízněné duši nikdy netoužil. Místo po jeho boku bylo již dlouho zabrané tím, koho miloval nejvíc na světě. Nikdo nemohl takovou lásku zlomit. Snad jen nejistota, úzkost a neutichající strach. Nebo snad i takové netvory mohly překonat pomyslné nitky osudu?

Text povídky:

Mingi nikdy nenabyl pocitu, že by mu v životě chybělo cokoliv zásadního.

Dokázal se dostat na školu zaměřenou na hudební produkci, k přednáškám se mu vešla práce na částečný úvazek v obchodě s hudebninami a dvakrát týdně docházel na kurzy tance. Část týdne trávil v bytě se spolubydlícími, na víkend dojížděl zpět za maminkou a pokaždé jí dovezl drobnou kytici kopretin, jelikož jí dokázaly spolehlivě rozveselit. Na páteční večeře u ní doma byl zvaný nejen on, ale také Yunho, a často se pozvání vztáhlo i na Wooyounga s Yeosangem.

Cítil se spokojený. Neměl potřebu si stěžovat. Ani svět mu nepřipadal natolik mdlý, jako ho většina lidí toužících spatřit skutečné barvy popisovala. Nebe neslo modrý nádech a při západu slunce hrálo barvami, v trávě se schovávaly výrazné kvítky, reklamy na billboardech živě problikávaly a snažily se na sebe upoutat pozornost kolemjdoucích.

Stačilo mu to. Nikdy nerozuměl té touze potkat spřízněnou duši a nechat svůj svět rozehrát výraznějšími barvami. Už tolikrát po nocích poslouchal Wooyoungovy tiché povzdechy, jeho pohádkové představy o osudovém setkání se svou spřízněnou duší, s tím člověkem, který mu měl konečně odhalit svět takový, jaký skutečně byl. Jako správný přítel ho podpořil – něžnými slovy, že možná někoho takového potká, a pokud ne, jistě se najde někdo jiný, koho bude milovat natolik, že bude život světlejší.

Po takových rozhovorech přicházela vždy stejná otázka, protože Wooyoung ho ze svého snění odmítal vynechat: A co ty? Chtěl bys potkat svou spřízněnou duši?

Načež, jako kdyby stejnou věc neřešili už mnohokrát, se vždy Wooyoung divil, proč Mingi netoužil po stejných věcech. Nedokázal pochopit, jak nemohl bažit po tom, aby jeho svět byl lepší.

Mingi odpovídal pokaždé totožně. „Lepší" byl zcela subjektivní popis. Jeho svět lepší být nemohl. Měl milující maminku, skvělé přátele, úspěšně studoval, našel si práci, věnoval se svým zájmovým aktivitám a do každého aspektu života se mu prolínal Yunho. Víc nepotřeboval.

Co už neprozradil, byl ukrytý strach. Možná se stal tím jediným člověkem, který si přál svou spřízněnou duši nikdy v životě nestřetnout. Bál se, co by to znamenalo pro jeho dosavadní svět. Nedokázal si představit, jak by kohokoliv kdy mohl milovat víc, než Yunha. A pochyboval, že by se jeho spřízněná duše smířila s tím, že Mingi už někoho měl a v žádném případě ho nehodlal opouštět.

Mezi ním a Yunhem to byl tichý, nevyřčený strach, o kterém se nikdy nehodlali bavit nahlas, přesto ho perfektně vnímali v sobě samotných i v sobě navzájem. Společně s tímto strachem se v nich však usadilo nezlomné přesvědčení – nic je nemohlo rozdělit. Ani osud samotný.

‎

›♡‹

‎

Poprvé si uvědomil, že byl zamilovaný, když ho Yunho během letního deště vytáhl na hřiště a promoklí na kost se střídali v nadhazování a odpalování míčků. Po každém odpalu se rozeběhli, proskočili obrovskou louží, která se stačila na hřišti vytvořit, z bot se jim prakticky vylévali potoky a mnohokrát jejich běh skončil uklouznutím. Kolena měli odřená a zašpiněná od bahna, oblečení se jim lepilo na tělo a přestali teprve ve chvíli, kdy jim baseballová pálka příliš klouzala z rukou, a míček se zakutálel mezi keře.