Ice love

První kapitola

 No, tak je to tady. Týden do začátku mistroství a já se pomalu loučím se svojí milovanou Kanadou, sice je to na 16 dní, ale pro mě je to jak kdyby věčnost. Dnes v noci mi odlétá letadlo a já značně nestíhám. Sportovní cestovní taška otevřená dokořán a moje oblečení lítalo přímo do ní. Kašlat nějaký skládání, stejně když dojedu domů za maminou, tak mi to všechno vypere, za ty roky si stále nezvykla, že se dokážu postarat sám o sebe. 

 Taxik mě vyhodil přímo u mého vstupu do haly a já si sebral svoji tašku, kterou jsem následně hodil přes rameno. Díky bohu, že se sebou nemusím tahat ještě hokejky, to už by mě asi švihlo. Jako neříkám nic, ale hodil by se mi můj vlastní tryskáč. Lehce jsem se zasmál sám pro sebe, jsem velice vtipný, já vím. Ne, samozřejmě žertuju. 

 Let do Česka byl dlouhý a únavný, a to ještě není konec, z Česka musím letět ještě na Slovensko, kde máme pár dní trénink a pak frčíme do Ostravy. Bohužel jsme ve skupině, která hraje v Ostravě, ale doufám, že se do O2 dostaneme. Letos to s námi vypadá celkem slibně. 

**

 Konečně, konečně po dlouhých 15 hodinách jsem dorazil do Bratislavy, kam se rodiče přestěhovali, když já jsem odešel do světa. Nemám jim to za zlé, ale Košice jsou a budou Košice. 

 Z letiště jsem si chytl taxika, který mě dovezl před barák, kde teď pár dnů budu bydlet. Přiložil jsem prst na zvonek a opatrně stlačil. Rodiče sice ví, že mám dojet, ale neví v kolik a jestli dnes nebo zítra. Zanedlouho už stála mamka ve dveřích a já byl bleskurychle jejím objetí. Není nic lepšího než cítit po těch letech lásku domova a rodičů. ,,Juraj, já som tak rada, že ťa vidím. Ty si zase vyrástol." Mamina mě chytla za tváře a zářivě se usmála. ,,Mami, tiež som rád, že ťa vidím a nechaj toho, veď som furt rovnaký." Zasmál jsem se a chytnul mamku kolem ramen a společně jsme vkročili do baráku. Tašku jsem odhodil ihned v předsíni společně s boty a šel pozdravit tátu. 

**

  Bohužel jsem s rodiči nemohl sedět dlouho, protože ráno v pět už jsem měl vstávačku a vzhledem k tomu, v kolik jsem včera vůbec dorazil domů, tak bylo stejně za hodinu po mně. Je pravda, že tady to brzké vstávání mi teda vůbec nechybělo. Nebo jako, já nechci abyste si mysleli, že v Kanadě se flákám, to ne, taky tam máme kolikrát tréninky brzo ráno, ale jako v šest jsem ho neměl opravdu dlouho. 

**

 Po tréninku jsem zůstal ještě chvíli na stadionu, ale už ne jako hráč, ale jako sedící v tribuně. Dělám to rád, když mám plnou hlavu myšlenek. Což se mi častokrát děje, před nějakým důležitým zápasem. A to teď poslední dny bude. Lokty jsem si položil na stehna a hlavu složil mezi dlaně. Skoro hned co jsem to udělal se zimákem rozezněla písnička a na ledu už bruslila menší brunetka. Byla nádherná, vlasy měla sepnutý v culíku a lehce natočený. Její nohy ladně klouzaly po ledě ruce měla podél pasu a její prsty byly už mírně červené. Musel jsem se na ni dívat jak na svatý obrázek, tohle se mi neděje tak často, že bych byl z nějaké slečny takhle unešený. Její pohled skončil na mě a díky tomu nevybrala skok a skončila na zadku. Okamžitě jsem se zvedl a běžel jí pomoct, ještě, že jsem jsem si nesedl, tak daleko. 

***

Tak, máme tu nový příběh. Myslím si, že vám všem došlo o čem nebo o kom je. Hehe. 

Nicméně budu ráda, za vote či komentář, kde napíšete, jak se vám líbí. <3