Ice love

Čtvrtá kapitola

Dnes je náš den D, a to možná ještě s větším D, než si kdo dokáže představit. Dnes hrajeme náš první zápas na mistroství a musím se tedy přiznat, že jsem z toho mírně rozpoložený. Vím, že se ode mně očekává nějaký výkon. Kdyby totiž ne, tak tady pravděpodobně ani nejsem. Což je aspoň z části uspokojivé. Jenomže celé Slovensko na nás spoléhá, a tady tahle myšlenka mě dokázala vytáhnout z postele a jít ještě aspoň chvilku trénovat. Ač bych ani neměl chodit takhle sám na stadion, jak jsem říkal i těch 500 metrů musíme jezdit autobusem. Takže jsem si na sebe oblékl černé tepláky, bílou mikinu Montreal a na hlavu klasicky černou čepici, i když může být venku 20°C, tak bohužel já se bez ní neobejdu. Do sportovní tašky jsem si zabalil ručník, sluchátka a láhev na pití. Jinak vše ostatní už mám na stadionu.

**

Řeknu vám, že jako proplížit se ven, aby mě nikdo neviděl a nikdo nepoznal mi dalo celkem zabrat, ale zvládnul jsem to a jsem už převlečený do výzbroje a dresu, který máme čistě na trénování. Do uší jsem si dal sluchátka a pustil jsem si na spotify náš playlist, který jsme vytvořili s kabinou, aby nás fanoušci poznali i z jiné stránky a to třeba z té, jaký písničky posloucháme. Každý z týmu si tam hodil pár písniček až z toho nakonec vznikl playlist o 69 písničkách.

Dojel jsem doprostřed ledu a začal si protahovat tělo. To je moc důležitý, pokud si člověk nechce udělat hned v prvních minutách úraz, že se pořádně neprotáhnul. I to už se párkrát stalo, většinou to bylo vyhozené koleno nebo rameno, když nás někdo hodí na mantinel s plexisklem.

Po protáhnutí jsem začal střílet na prázdnou bránu jeden puk za druhým. Následně jsem zkoušel nějaký otočky, kličky skoro i stojky, hehe, ne, se stojkami přeháním trošku, na to asi úplně není ten správný čas. Vhledem k tomu, že jsem v útoku, tak musím mít co nejpřesnější mušku a co největší sílu na to střelit ten puk tak, aby ho brankář nedokázal vychytat, ovšem ale taky trošku s mírou, abych mu neudělal nějaké zranění.

**

Řekl bych, že po úspěšném tréninku mé maličkosti, jsem si zaběhl rychle do sprchy a musel jsem letět opět nenápadně na hotel. Kde se převleču akorát do repre oblečení(sako a společenské kalhoty), samozřejmě nesmím zapomenout na moji fešnou černou čepku a pomalu se přesouváme dolů do haly, kde pod dozorem ochranky přejdeme do autobusu, který nás zaveze na mě již známý stadion. Tam jsme stejně skoro vždy, tak o tři hodiny dřív než začíná samotný zápas. Většinou si s kluky třeba kopeme, taky samozřejmě probíráme herní taktiku, ale většinou převládnou blbosti, které provádíme.

***

Tak máme tu další díl, co na něj říkáte? Jinak playlist na spotify opravdu existuje a opravdu ho dávali dohromady kluci. Ale neřeknu vám, která písnička je od koho, jediný co můžu dodat, že písničky jsou fakt skvělý a poslední dny si na tom hodně ujíždím.

V příštím díle nás bude čekat utkání mezi Slovenskem a Německem, vzhledem k tomu, že sleduji každý jejich zápas, pokud to není ve stejný čas, jako když hrají naši kluci, viz 18.5.2024, ale i to se dá zvládnout, tak polovina věcí co tam bude, bude podle toho jak to opravdu bylo, teda, je to týden, takže si už nebudu taky pamatovat všechno, ale legendární hlášku na tehda velice spravedlivé rozhodčí si pamatuju i pozpátku. 😂

Za komentář se zpětnou odezvou od vás, jak se vám příběh zatím libí nebo jestli chcete něco změnit, bych byla neskutečně vděčná. <3