NESER

61 2 1
                                    

Přijeli jsme před děcák a samozřejmě že tam stály zase holky, vzala jsem Martina za ruku a táhla ho nahoru „co děláš." Zeptal se Martin nechápavě „jdu tě seznámit s mojí rádoby matkou." A uchechtla jsem se, přišli jsme před dveře Věry a ja vstoupila do vnitř „Věru už jsem zpátky, jo jinak tohle je můj kluk Martin." Ukázala jsem na něj a Věra si ho projela pohledem „ten se mi líbí, to u něho si byla?" A sundala si brýle „jojo byla, bude tady chvílí." Udělala jsem psi oči „klidně ať je tady jak dlouho chce ale ať nepřijdeš těhotná na další dítě nemáme kapacitu." „jojo neboj on to vždy stihne vytáhnout." Zasmála jsem se a uhla jsem propisce co po mně letěla „běžte už." Zasmála se a my šli směrem můj pokoj „děvka to je." Slyšela jsem z druhého konce chodby, když jsem se utočila tak jsem tam viděla Zuzanu, Adama a Vaška, tak jsem šla směrem k nim „tak mi to řekni do oči ne ty frajerko!" Křikla jsem přes půlku chodby, pričemž ze vylezla i Věra „si jen obyčejná děvka!" Řekla když jsem byla tak pět metrů od ní, přišla jsem přímo k ní a za zády jsem měla Martina „ještě jednou a konečně do očí!" Podívala jsem se jí až do duše a ona začala mít strach „já čekám!" Ona sebrala všechnu svojí odvahu a zopakovala to v tu chvíli jí přistála pěstí „sorry nějak jsem tě neslyšela, ještě jednou!" „děvko." A dostala druhou na to už jsem dostala i já od Adama ale tomu jsem to hned vrátila, pak me odtáhl Martin pryč, zalezli jsme do mého pokoje a ja si lehla „co to bylo?" Zeptal se Martin který se rozhlížel po pokoji „klasika dostali ještě málo." „klasika?" Podíval se nechápavě a sedl si ke mě „no nedostali poprvé." A zasmála jsem se „asi se tě začínám bát." Taky se zasmál „pokud neuděláš nějakou pičovinu tak není důvod se bát." Zvedla jsem se a otevřela jsem skřínku kde mam všechny věci do školy do batohu jsem si naházela všechno učení a narvala jsem tam i notebook „to toho mate zítra tolik?" Zeptal se Martin „ne nemáme, bude ti vadit když budu u tebe?" Podívala jsem se na něho psíma očima „mě to vadit nebude záleží na Věře." „mam v pici." Naházela jsem ještě par věci do tašky a šli do hajzlu „Vero budu u Martina." Houkla jsem na ni a mizela společně s Martinem do jeho auta, nasedli jsme a co nejrychleji odjeli pryč, k Martinovi jsme přijeli asi ta 30 minut později protože to všude bylo zacpaný jak debil, vyjeli jsme výtahem do posledního patra a vstoupili do bytu „čau kluci." Zařval Martin a všichni nazpátek, hodil mi věci do pokoje a pak jsme šli do obýváku za ostatníma „Emma tady bude bydlet takže buďte na ní hodný." Nakázal jim Martin „jojo budeme." Řekli kluci najednou „nemůžu slíbit." Řekl Dejan „no tak ti dám zase přes držku dreďáčku." Zasmála jsem se a sedla si k Martinovi „co že tady budeš bydlet to si tě Martin adoptoval?" Zeptal se Dejan „ne tak nějak jsem se nepohodla s holkami a dala jim přes držku a odešla jsem." „ty bys taky furt jen někoho mlátila co?" Řekl David „ne já jsem hodná." Seděli jsme takhle asi tak do 6ti a povídali si „no nic kluci jdu se vykoupat a pak se musím učit." Odešla jsem do koupelny přičemž že Martin šel hned za mnou, hodili jsme rychlou sprchu a pak jsem si lehla a učila se na závěrečky a psala zavěrečnou práci, Martin ten byl na počítači a hrál něco, dneska už jsem jí konečně dopsala, takže od toho už budu mít pokoj, pak jsme si jen lehli pustili Netflix a šli spát „dobrou princezno." Řekl Martin a přitáhl si mě víc k sobě „dobrou zlato." A takhle jsme usli.

BabyKde žijí příběhy. Začni objevovat