Emeraldová královna

10.

Bára

,,Našla jsem mapu!" vykřikla jsem, když jsem si všimla velké tabule před jedním z výběhů. Nevím, čí výběh to byl, ale taky mě to moc nezajímalo. Aniž bych si nějak všímala ostatních, přes cestu plnou neznámých lidí jsem se vydala k oné tabuli. Za chvíli jsem si všimla, že mě ostatní následují.

,,Super," odpověděla mi na to hned Monika a společně se mnou si začala mapu prohlížet.

,,Takže, teď bychom měli být zde," ukázala jsem na červenou šipku někde mezi uličkami a výběhy na mapách, ,,což znamená, že tohle je výběh surikat," ukázala jsem na výběh, u kterého jsme stáli. A opravdu, zrovna se u plotu objevili tři surikaty.

,,Jéj, surikaty," řekla jsem nahlas, čemuž se Monika s Theem začali hned smát. U Honzy nevím, jelikož byl někde vzadu a já mu nevěnovala příliš pozornosti.

,,Surikaty jsou sice pěkné, ale já chci na tygry!" prohlásila Monika. Abych jí vyhověla, odtrhla jsem od výběhu oči a znovu začala zkoumat mapu.

,,Podle téhle mapy by tygři měli být tudy rovně," ukázala jsem na cestu kolem jednoho výběhu, ,,a pak za výběhem kojotů," řekla jsem s očima stále upřenýma na mapě.

,,Tak jdeme," zavelela Monika nadšeně. A s tím jsme tedy vyrazili směrem, kde byli tygři. Já si tedy ještě stihla vzít menší verzi mapy, s kterou jsem navigovala, abychom se náhodou během cesty neztratili, a my bychom toho byli schopni.

Já s Monikou jsme šly vepředu vedle sebe, zatímco kluci šli za námi. Nemohli jsme jít vedle sebe, jelikož na to tam bylo hodně lidí. A zatímco jsem se já s Monikou bavila o různých oblíbených zvířatech, kluky vzadu jsem slyšela se bavit o tom, že Theo je Gejmrův střihač a o technice.

,,Hele kluci," přerušila je Monika, ,,teď jsme na výletě a tady jsou tygři, takže žádná práce a jen samá zábava," zavelela se smíchem.

,,Hej, hej, aby si sa z tých tygrov nezbláznila," prohodil Theo hraným nezaujatým hlasem, přesto se však pochechtával.

,,Pardon, jdeme na ty tygry," zavelel tentokrát Honza. A Monika ho s radostí poslechla.

Zastavili jsme až před výběhem tygrů, kam se Monika tak moc chtěla podívat. I když jsem moc nechápala proč.

,,Kde jsou?" stěžovala si Monika s obličejem připláclým na skle. Postavili jsme se pod přístřešek a velkým oknem studovali výběh. Nic jsme v něm však neviděli.

,,Možná jsou schovaní," přemýšlel Honza nahlas a zařadil se vedle Moniky, aby si mohl vnitřek lépe prohlédnout.

,,Ale veď sú tam, iba sú tam vzadu," okomentoval Theo, který se zařadil vedle Moniky z druhé strany. A já se zařadila vedle Thea, abych už nebyla tam vzadu tak sama. I když na mě zrovna vyšel okraj skla, takže jsem příliš dobře dovnitř neviděla.

,,No jo, jsou tam schovaní, parchanti," povzdechla si Monika, stejně ale od skla ani o krok neodstoupila.

,,Choď sem, ať aj ty niečo vidíš," všiml si Theo toho, že skoro vůbec dovnitř nevidím a ustoupil o krok dozadu, aby mi uvolnil místo. Vděčně jsem se na něj usmála a stoupla si vedle Moniky. Theo se zařadil zpátky vedle mě, akorát z druhé strany. On ale dovnitř díky své výšce viděl.

,,Co budeme dělat?" zeptal se Honza zamyšleně. Na skle byl přilepený stejně jako Monika.

,,Není tam další výhled dovnitř?" zeptala jsem se při pohledu na sklo v stinné části výběhu. Nadšeně jsem přitom sledovala celý výběh.