Emeraldová královna

2.

Bára

Celou cestu jsem byla nervózní. Už na cestě, kam mě má sestřenicí brala, jsem byla nervózní. Nevěděla jsem, co mi přesně chce ukázat. Navíc jsem ani nevěřila, že by byla Gejmr. Brala jsem to jako pouhý vtip, ale zneklidňovalo mě, jak byla Monika celou dobu vážná.

To bych si snad všimla, no ne? Navíc nesedí důležitý faktor, není kluk. A taky jsme spolu už několikrát Minecraft přes Teamspeak hrály. Jak by to vůbec bylo možné. Přemýšlela jsem celou cestu, kdy jsme jely Moničiným autem.

Když Monika zastavila před nějakou nejspíš kancelářskou budovou, obě jsme vystoupily. Panovalo mezi námi napjaté ticho, kdy jsme ani jedna nevěděla, co máme říct. A to spolu vždycky prokecáme celé hodiny ať už když se vidíme naživo, nebo když se jednou za čas domluvíme na hraní.

Vešly jsme do vchodu, výtahem vyjely do nějakého patra, kde Monika vystoupila jako první a hned si to namířila k jedněm dveřím. Vešly jsme dovnitř, vyzuly si boty a Monika mě hned na to vedľa k jedněm dalším dveřím z hlavní chodby. ,, Kde to sakra jsme?"

,,Pokračuj dále do těch dveří úplně naproti."

Poslechla jsem ji a před danými dveřmi se zastavila. Nebyla jsem si úplně jistá, zda je chci otevírat. Upřímně jsem se bála. Co když svou sestřenici neznám dostatečně a teď zjistím, že je nějaký úchyl? Nebo že by skutečně studio?

Tyhle myšlenky nechtěly přestat létat mou hlavou. Nakonec jsem se zhluboka nadechla a zase vydechla, abych se zklidnila. Vždyť tam nemůže být nic až tak hrozného, ne?

Odhodlaně jsem zatáhla za kliku a dveře tím otevřela. Koutkem oka už jsem začala nakoukávat dovnitř, dokud jsem dveře neotevřela úplně. V tu chvíli jakoby se zastavil čas, mé tělo ztuhlo a já vyvalila oči.

Šedý koberec, vpravo šedá pohovka před plazmovou televizí a vlevo u stěny dva černé stoly spojené u sebe, na kterých byly tři monitory, za nimi černo zelená kombinace akustických pěn.

Překvapeně jsem vydechla z toho, jak jsem to nepobírala. Já jsem skutečně v Gejmrově studiu? Nemůžu tomu uvěřit!

Monika mě raději hned odvedla na gauč, abych sebou náhodou někde nesekla, a přinesla mi vodu. Vodu jsem hned vypila a prázdnou sklenici položila na dřevěný stolek před gaučem. Následně jsem se začala hlavou znovu rozhlížet po místnosti.

,,Opravdu tady všechno je. Tvůj gold button, počítače, televize. Tvl, to není možný!" křikla jsem nadšením při uvědomění, že jsem skutečně v Gejmrově studiu. Ještě jsem se raději štípla do ruky, abych si byla jistá, že se mi to všechno jen nezdá, a když jsem ucítila menší bolest, byla jsem si naprosto jistá.

,,Hej, to bylo sprostý slovo, takže hezky penízky do mé Deadpoolovi kasičky!" napomenula mě hned Monika pobaveně. Nad její poznámkou jsem se zasmála a hned natočila hlavu vedle televize, kde se krásná Deadpoolovská kasička nacházela. Poznámku o tom jestli náhodou nebere kreditní karty jsem radši rychle spolkla, protože jsem se i upřímně bála, že bych jí tam musela opravdu hodit.

,,Tak ty jsi opravdu Gejmr!" vyjekla jsem po chvíli znovu. Ano, i po tom všem jsem tomu stále nemohla uvěřit. A zdálo se, že jsem tím Moniku ještě víc pobavila.

,,Ale jak je to vůbec možné?" začala jsem se ptát. I když spíš jsem se ptala sama sebe, jelikož Monika mě nechala se v tom utápět samotnou.

,,Vždyť jsme spolu několikrát hráli Minecraft i jiné hry, jaktože jsem si toho dřív nevšimla?" ptala jsem se dál.

Tentokrát se odhodlala zapojit i Monika. ,,Jsem prostě dobrá, tohle jen potvrzuje, jak dobře hraju. A taky mám víc účtů." Pokrčila nad tím Monika rameny, stejně se ale vítězně usmála.

,,Ego up," prohodila jsem směrem k ní, čímž jsem Moniku rozesmála.

Když se Monika uklidnila, na chvíli se místnost propadla do ticha. Ani jedna jsme nevěděli, jak pokračovat. Tak jsem pokračovala v tom, že jsem se potápěla ve všech těch otázkách.

,,A mění tohle něco? Asi jo, už se nikdy na Gejmra nebudu dívat jako dřív, navíc když je holka a ještě ke všemu moje trhlá sestřenice," přemýšlela jsem nahlas. ,,Ale mění to něco mezi námi dvěma?" otočila jsem se zpět na Moniku a věnovala jí vážný výraz.

Místnost opět zaplnilo ticho, dokud mě nenapadla další otázka. ,,Představíš mě nějakým youtuberům?" napadlo mě s velkým úšklebkem na rtech, který jsem Monice věnovala.

,,Ne, ne a ne," odvětila mi na to hned Monika vážně, čímž tentokrát rozesmála ona mě. A upřímně se mi ulevilo, i když to, že nikoho nepotkám mě docela zamrzelo.

Moment! ,,A ví vůbec nějací youtubeři, že jsi holka?" napadla mě další otázka.

,,To je dobrá otázka. Někteří ano. Tím myslím třeba Kela a Jawa a pár dalších youtuberů, s kterými jsem se potkala," odpověděla mi Monika na otázku. ,,Ale třeba MenT, MarweX a další to ještě neví, ale vymýšlím nějaký způsob, jak jim to sdělit," dodala Monika ještě.

Překvapeně jsem na ni vykulila oči a omylem otevřela pusu. ,,To je hustý! Ale zároveň divný," přemýšlela jsem nahlas, než mě jedna konkrétní věc trkla. ,,Moment, zrovna MenT to neví?" zeptala jsem se nechápavě. Zrovna ten MenT, s kterým natáčí v podstatě pořád, neví, že je holka. Však chudák MenT!

Monika se nervózně zasmála. ,,Není to tak dlouho, co jsem se rozhodla s pravdou vyjít ven," pokrčila nad tím nevinně rameny. Snažila se o nějaký aspoň malý úsměv, ale ani ten se jí nedařil. ,,MenT to neví, protože nevím, jak mu to mám říct," přiznala nakonec Monika poraženě.

Překvapeně jsem zamrkala. Zrovna ona, a zrovna on? Vždyť já si celou dobu myslela, jak moc si ti dva rozumí! ,,A co bys mu chtěla říkat? Prostě mu zavolej, řekni, že jsi holka, a pak se ho zeptej, jestli s tebou něco nenatočí."

Chtěla jsem se dál zabývat tímto tématem, jenže pak mi přišel na mozek ještě jeden fakt. Už jsem si všimla, jak Monika chtěla něco na můj návrh namítnout, ale já ji nedala ani příležitost promluvit.

,,Vždyť jsme spolu tolikrát hrály Minecraft, tolikrát jsme spolu volaly přes Team Speak a tolik času jsme obě strávily u počítače! Jak jsem si mohla nevšimnout, že moje sestřenice je Gejmr?" v podstatě jsem vyšilovala nad tím vším. To si nedokážu ani všimnout nějakého malého, nebo i dost viditelného detailu. Monika vždycky hrála přes jiné účty, u kterých jsem myslela, že jsou její jediné.

Monika se nad mým vyšilovaním začala smát. ,,Když už jsme u toho, nechceš si zítra zahrát Minecraft? Mám pocit, že Doge už dlouho nedostal najíst," navrhla Monika pobaveně.

Taky jsem se zasmála, ale při zmínce o jejím Minecraftovém psovi, u kterého jsem Moniku přímo donutila, aby ho pojmenovala Doge. Navíc jsem si vzpomněla na náš rozehraný Minecraftový svět, u kterého jsme se rozhodly, že se pokusíme dostat do Endu. A k tomu máme hodně daleko.

,,Fajn, Minecraft zítra přes Team Speak platí, ale teď mě nech vyšilovat dál."