Harry Potter a jeho cesty nekonečnem

Všechno má svou cenu

Na místo, kde spatřili Petera naposledy dorazil ten stejný den. Zdržovat bylo nebezpečné a zbytečné. Kdyby otálel v táboře jen o vteřinu navíc, měl by nejspíš oddělenou hlavu od zbytku těla ani by nestihl mrknout. Bylo mu nepříjemné sledovat už jen demolici malého kovového vojáčka. Pravděpodobnost, že šlo o demonstraci co se stane, když neuspěje, byla vysoká. Marie docházela trpělivost a jemu dny. 

Z její ladné postavy mohl teď cítit jen obezřetnost a zatrpklost. Jakoby se chystala vykopnout štěně, které sama pár týdnů krmila. Nechtěl ani začínat s luštěním, co přesně by mohla znamenat změť rudých ostnů pod žlutým pudingem první a jedovatě zelené sítě druhé emoce. Slyšel jak se jeden brousí o druhý. Vydávalo to podobný zvuk křídě skřípějící po tabuli. 

Když vyrazil, cítil v zádech nejeden mrazivý pohled. Jako smečka predátorů, kterými jednoznačně byli. Byl na ten pocit zvyklí. Nosil ho jako plášť zatracené cti, kamkoli se hnul. Věděl, že pochybují, jestli budou schopni svůj úmysl dovést do konce. tolika před nimi se to nepovedlo. Ale stačilo jedno slovo od ní a pochyby by byly smeteny ze stolu jako nepotřebné smetí. K čemu zdraví pud sebezáchovy, když vás může vaše vlastní krvelačnost chytit pod krkem a vést každý váš krok? Jestli to Maria opravdu udělá, byla jen další otázka. Chtěla by se ho zbavit tak brzy? Nepopíral, že tohle byla dobrá příležitost. Jako každá jiná. Vždycky měla ve své brutalitě ráda jistou jednoduchost. Možná prostě čekala, až bude moci smáznout dvě mouchy jednou ranou. Jasper podvědomě procházel seznam všech jejích vojáků. Koho by mohla poslat, aby zvládl překousnout tohle tuhé sousto? Jímž bez diskuze spolu s Peterem byli. Nebo spíš kolik jich pošle? Natahoval své smysly k prasknutí, aby si všimnul, jestli ho někdo sleduje. Hodlal se jich zbavit ještě než dorazí. Chtěl si s ním promluvit v klidu, bez toho aniž by se pořád musel otáčet kolem dokola. Jestli byl tedy Peter dostatečně hloupý, aby tam zůstal.

Ten bláhový upír tam ještě samozřejmě byl. V tom samém městě jako byl zahlédnut. Nikdy ho neučil dělat takovéto kolosální chyby. Kdyby se řídil jeho pokyny, byl by už dávno pryč. Pokud tak moc stál o setkání, poslal by mu tajnou zprávu. Neriskoval by snad, že Maria mohla poslat kohokoli jiného!

 Cítil jeho známou klidnou auru spolu s laškovným podtónem, hned jak přešel hranici prvních domů.  Co si myslel! Proč se vracel, proč se pro Krista vracel?! Byl tak blízko jejich ležení, že bylo jen otázkou štěstěny, že se na hon nevydal celý klan. Byl by pak asi dost těžko schopný je  z toho zase dostat, tak jako posledně. Skočili by rozškubaní na kusy. 

A ještě se zdálo, že to Peter bere jako největší vtip své kariéry. Mohl by být dost dobře taky jeho poslední, pomyslel si. Hodlal ho odtud vyprovodit jak nejrychleji to bude možné. Pokud si to budou okolnosti žádat  vystřelí ho z města jako upíří šipku jedním dobře mířeným hodem. Přesně směrem zpátky za Charlote, aby mu do hlavy vtloukla trochu zdravého rozumu. Nehodlal přijít tak jednoduše o někoho za koho ochotně položil svůj  krk do aligátořího chřtánu. 

Jaspera nenapadal žádný dobrý důvod proč se ten bláhovec vrátil. Musel vědět, že ho Maria podruhé nepustí. Riskoval tím vše, k čemu mu dal Jasper možnost. Musel vědět, že přijít o svého druha bylo to nejhorší, co je v jejich neživotě může potakat. Byl tomu nedávno docela blízko, když Maria nařídila smrt jeho družky. A jak se zdálo chystal pro ni stejně nervy drásající napětí.

 Jasper ho cítil hned, jak překročil vstupní branou. Což znamenalo, že kdokoli jiný mohl také. Nesnažil se schovat, neplížil se ve stínech, nezakryl svůj pach. Jasper zaskřípal zuby. Jakoby celý jeho výcvik vyhodil oknem jen co byl z dohledu. Přivřel oči a ještě jednou se na něj zasoustředil. Nepotřeboval mu vidět do tváře, aby si udělal obrázek o jeho úmyslech. Stačilo se ponořit zpátky do jeho barevného světa.