Biatlonový král

40. kapitola: Jediné možné řešení

„Nevidělas Johannese?" zeptám se Anety.

„Podle mě je někde venku. Odpoledne byl trochu bez nálady."

„To kvůli těm závodům?"

„Spíš kvůli tomu, že se mu od Soldier Hollow vyhýbáš."

„Já se mu přeci..." namítnu.

„My obě víme, že ano. Johannes rád ví na čem je," přeruší mě.

„Dobře, možná jsem se mu trochu vyhýbala."

„Mezi námi děvčaty ti docela rozumím, ale Johannes si zaslouží minimálně vysvětlení nebo nějaké uzavření. Měli byste si spolu promluvit. Když už ho máš ráda, tak bys mu to měla říct," zadívá se na mě.

„Nevím o čem mluvíš."

„Aylin, já toho vím víc než si vy dva myslíte. Kroužíte kolem sebe a chováte se děsně nenápadně. Co cítí Johannes vím, protože jsem to z něj dostala a troufám si říct, že ty to máš podobně. Chápu, že mu nevěříš, ale on vážně není démon."

„Někdy mám pocit, že mi čteš myšlenky."

„Ty a Johannes k sobě patříte. My všichni to víme, jen vám dvěma to nedochází. Věř mi, že už je to na hlavu. Vy dva byste se měli vzpamatovat a ruku v ruce odkráčet do západu slunce."

„Mluvíš z vlastních zkušeností?"

„Mně a Tarjeiovi to taky trvalo dost dlouho, ale je to nejlepší chlap na světě. Navíc..." zarazí se.

„Už čekáte rodinu," mrknu na ní.

„Ani mě nepřekvapuje, že to víš."

„Tušila jsem to a navíc jsem si všimla, jak si Johannes objednává tričko Nejlepší strejda na světě," zašklebím se.

„Hm, to má nejspíš pro Rasmuse nebo Gauteho," zasměje se Aneta.

„Nejspíš."

„Tak a teď konec vykecávání, šup za naším Jossíkem."

„Užívej si oslavu, šampionko," obejmu jí.

„Věř, že si jí po tom všem s radostí užiju. Možná je to moje poslední sezona."

„Přiznám se, že jsem z hrůzou čekala, jestli se Tarjei nerozhodne letos končit," přiznám upřímně.

„Zvažoval to, ale to celkové prvenství ho dost povzbudilo, takže hádám, že příští sezonu ho tu máte znovu."

„Jak víš, že tu budu já?"

„A nebudeš snad? Slyšela jsem Egila," zazubí se.

„Tobě taky nic neunikne, ale všechno záleží na tom, jak dopadne rozhovor s Jossim."

„A na tom, jestli ho pak Egil nezastřelí sám," dodá Aneta pobaveně.

...

„Ahoj," sednu si vedle Johannese, který mlčky sedí venku a pozoruje noční oblohu.

„Ahoj."

„Tak nějak nevím, jak začít."

„Upovídané Aylin došla slova?"

„Jak se cítíš?"

„Ptáš se na nějakou konkrétní věc nebo jen tak obecně?"

„Ty poslední závody..."

„Jsem pořádně podělal."

„Omlouvám se."

„A za co?"