Jdi za svým srdcem (1.díl trilogie)

Kapitola 21

Po jednom dni cesty s tím, že jsem přestupovala v Chicagu, jsem konečně stála na prahu svého domova. Bylo už osm večer, jenže jsem se neodvážila vejít hned. Rozmýšlela jsem se, jestli dělám dobře. Ale jo, rozhodla jsem se, tohle je snad moje jediné dobré rozhodnutí. Vrátit se domů! To jsem měla udělat hned, jak jsem ten práh tehdy překročila. Vůbec jsem neměla od tety Avy a Tobbyho odcházet. Oni byli má rodina!

Víc jsem už neváhala. Otevřela jsem dveře a vešla do chodby. Z obývacího pokoje jsem slyšela hrát televizi. Z toho rozrušení, že jsem konečně doma, mi spadly klíče z rukou.

,,Tobby?'' zavolala teta Ava, tak jsem se vydala za jejím hlasem. Seděla na gauči se skrčenýma nohama. Ani jí nenapadlo, že bych to byla já. Nedivím se. Neozvala jsem se jí takovou dobu. Ani nevím, kolik času uběhlo...měsíc? Čtvrt roku? Půl roku? Nemám tušení. Vím jen, že je srpen. Čas jsem nesledovala a už vůbec ne, když mě věznili v tom domě jako kus dobytka. Byla jsem tak ráda, že jsem zpět. Moje srdce bolelo, když jsem si uvědomila, jak moc jsem tetě ublížila.

,,Tobby co ti tak trvá?'' promluvila znovu a otočila se ke dveřím. Trochu jsem se na ni pousmála a po tvářích nechala stékat slzy, které si razily cestu. Teta Ava byla chvilku mimo, ale pak rychle ke mně přistoupila a pevně mě objala. To už jsem se rozbrečela na plno.

,,Vrátila ses. Tolik jsem se o tebe bála. Vůbec si se neozývala, už jsem pomalu přestala doufat, že se vrátíš.'' šeptala mi a já poznala, že taky brečí. Tak moc mě mrzelo, že jsem jí tolik ublížila.

,,Je mi to tak líto. Omlouvám se, neměla jsem odcházet.'' vykoktala jsem ze sebe mezi vzlyky.

,,Jsem tak ráda, že jsi zpět. Ani nevíš jak. A nic si z toho nedělej, hlavní je, že ses vrátila. Všechno bude v pořádku, uvidíš.'' utěšovala mě, tak jsem jen kroutila hlavou na souhlas. Potom jsem si šla dát koupel na její rozkaz a nakonec jsme si společně sedli v mém pokoji na postel. Povídali jsme si o všem, co se doma událo a já jí řekla, co jsem dělala já. Jen jsem vynechala věci, které by ji rozhodily. Asi v jedenáct večer dorazil i Tobby a byl rád, že mě vidí. Já taky. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi v New Yorku chyběli. Ale byla jsem už doma a to bylo v tu chvíli nejdůležitější. Zapomněla jsem na vše ohledně New Yorku a věnovala se jen rodině.

Další den ráno jsem ospalá vylezla z postele a namířila si to do kuchyně, abych se probrala s pořádnou dávkou kávy.

,,Ahoj Bell.'' promluvil na mě známý hlas, tak jsem se snažila rozlepit oči. Chvilku jsem na tu osobu jen zírala, ale pak mi to konečně došlo.

,,Mikaelo!'' vyjekla jsem radostně a běžela k ní. Ona se zvedla od stolu a objali jsme se.

,,No to je dost, že ses vrátila. Mám pro tebe novinku.'' řekla mi káravě, když jsem se odtáhla a posadili se ke stolu.

,,Já vím, měla jsem se ozvat, ale bylo to všechno složité. Všechno ti řeknu, slibuju, ale teď mluv ty. Jak jste se tu s Nickem měli?'' usmála jsem se na ni, jak nejlépe jsem uměla. Mikaela se na mě chvilku dívala nedůvěřivě, ale nakonec se taky usmála.

,,Fajn řekneš mi to za chvilku. Jinak ta moje novinka je, že já a Nick jsme zasnoubení. Za dva týdny se koná svatba a chci, abys mi šla za svědka.''

,,To jako fakt?'' zeptala jsem se překvapeně a ona kývla.

,,Moc ráda. Mikaelo, mám z vás takovou radost. Konečně jste spolu.'' objala jsem ji nadšeně a ona se jen smála. Potom mi při snídani řekla vše, co se tu dělo a nakonec jsme se zavřeli u mě v pokoji. Tam jsem jí zase řekla já svůj příběh a on se nestačila divit. Dívala se na mě jako by mě právě propustili z cvokárny.