13th Hunger games

dva

V tom mi to dochází. Když mě vyberou, obětuje se za mě. To nesmím dopustit. Rychle se oblékám a vybíhám z domu. Vzápětí jsem u Doryiných dveří a zuřivě na ně klepu. Otevře mi její zmatená a rozespalá starší sestra. Jakmile mě pozná, na tváři se jí objeví úsměv a v očích poznání.

,,Dory!" zvolá a poodstoupí ode dveří. Dory přijde už s oplachnutým obličejem.

,,Ahoj." pozdraví mě a střelí po mně nechápavým pohledem.

,,Tak jo, rovnou k věci. Kdyby mě vybrali, Beatrice je schopná se přihlásit místo mě. Kdyby se něco takovýho stalo, nedopusť, aby šla do her, ano? Já budu stát v jiné sekci a nebudu nad ní mít žádnou moc. Prosím." vysvětlím jí situaci, zatímco ona jen občas kývne hlavou. Nakonec zakýva hlavou hodně a zatváří se chápavě. Vím, že udělá co bude třeba. Je to přece její nejlepší kamarádka. Dál už si jen potřeseme rukama a já odcházím domů, připravit se na sklizeň.

* * *

Když přilítnu domů, Virginia mi věnuje vyčítavý pohled.

,,Kde jsi byla?" ptá se. Jen zavrtím hlavou a mávnu rukou, jakože je to jedno a nemá to řešit. Pokrčí rameny.

,,Dělej Alex. Jdeme ještě lovit!" řve na mě z pokoje Beatrice.

,,A musí to být?" odfrknu si hlasitě. Vykoukne z pokoje, zamračí se na mě a hodí po mně luk s toulcem a šípy. Sama si za pas zastrčí dva velké nože a přes rameno si přehodí svůj luk a toulec se šípy. Protočím oči v sloup, ale dál nic nenamítám. Náš domek stojí úplně na kraji vesnice a tak není moc těžké vykrást se ven dírou v oplocení do lesa, který nás společně s ploty dělí od dvanáctého kraje. Virgi s Davem nám stále nadávají, jelikož je to teprve třináct let od konce války a mírotvorci jsou na každém rohu, kromě toho našeho. Ale stejně musíme být stále ve střehu. Chvilka nepozornosti někdy může znamenat jistou smrt. Upřímně stejně většinou nic neulovíme. Snažíme se teprve půl roku...no a moc nám to ještě nejde.