13th Hunger games

devět

Jack Marshley se mnou chodí do třídy. Mírně svalnatý, průměrný chlapec. Je z lepší čtvrti, takže se spolu nebavíme. Ale já se s ním ani bavit nechci. Jednou jsme spolu byli ve skupině na dějiny Capitolu a on se ke mě choval jako k nějaké spodině. Přitom je jen o malinko bohatší. Je prostě celkem hezkej a tak po něm většina holek touží. Je to ale nafoukanec. Vůbec se mi nelíbí, že musím jít do her zrovna s ním. Sebejistě kráčí na pódium a tváří se odhodlaně. Postaví se vedle mě.

,,Tak a máme splátce pro letošní ročník. Gratuluji vám. Nechť vás vždy provází štěstěna." dokončí Nuraan a už se k nám hrnou kapitolští policisté, aby nás odvedli do místností, kde se naposledy rozloučíme s rodinou. Já se teď však nedokážu soustředit na nic jiného, než na svou stále více se přibližující smrt. Najednou se prudce rozráží dveře a dovnitř letí Beatrice s hlasitým brekem.