Believe me [lrh]

16

Když Luke přišel domů od Beccy, ignoroval poznámky své matky, sebral z kuchyně čokoládu a šel do pokoje.

V koupelně se rychle opláchl a nahý si zalezl do postele.

Byl zničený, dnešek byl krásný, ale vždy ten krásný den někdo pokazí.

Hltal čokoládu a nezajímal se o to, co asi teď dělá Becca.

Sám byl na dně.

Vše si vyčítal. Nechtěl to udělat.
Nechal se vyprovokovat svým kamarádem a díky jemu už nejspíš nebude nikdy s ní.

Změnil se, kvůli ní, ale jeho staré já v něm pořád ještě je, kvůli tomu se nenáviděl.

Nemohl se na sebe ani podívat do zrcadla.

Zklamal nejen ji, ale také sám sebe.

Byl naštvaný na Ashtona, protože věděl, že bez něj by se to nestalo.

Pro Ashton:
Jsi spokojenej, že jsi mě nasral, že jí nejspíš ztratím?

Od Ashton:
Proč by jsi jí ztrácel?

Pro Ashton:
Malém jsem jí ojel i přes to, že mě prosila, ať přestanu.

Od Ashton:
Kdo by nechtěl mít takovou kost v posteli?

Pro Ashton:
Já.

Od Ashton:
Jsi citlivka.

Odložil mobil na stůl.

Chtěl jí jen obejmout a mít jí u sebe, ujišťovat jí, že je u něj v bezpečí a že je všechno v pořádku a nikdo je nikdy nerozělí, ale to se odkládá na dobu neurčitou.

Bohužel.

Nevěděl co má dělat, jestli je nějaká možnost, jak jí zízkat zpátky.

"Zlato, co je?" přišla Lukova máma.
"Zamiloval jsem se," odpověděl.
"Jaký je v tom háček?" zeptala se.
"Vše jsem pokazil, nevím jak to všechno napravit," řekl.
"Zlato, časem se to všechno urovná," usmála se.
"Jsem rád, že tě mám, jsi úžasná," objal jí.
"Jen si věř, jestli tě miluje i ona, vše bude v pohodě," pohladila ho po vlasech.
"Děkuju," pousmál se.
"Mně neděkuj," odpověděla a odešla.

Rozhodl se zavolat Calumovi, vždycky mu pomohl, snad ho dokáže přivést na lepší myšlenky.

Nechtěl myslet na to, že je na dně.

Chtěl doufat v to, že mu láska jeho života odpustí, jen se bál za ní jít, všechno by to teď ještě zhoršil.

Vytáhl teda mobil a zavolal mu.

"Máš tu Caluma Luku!" křikla Lukova máma, když otevřela vchodové dveře.
"Pošli ho za mnou," zavolal Luke zpět.
"Jsem tady," vešel Cal do pokoje.

Luke mezitím lovil další své oblečení, ať není jen v boxerkách.

"Díky, že jsi přišel," odpověděl a dál se hrabal ve skříni.
"Obleč se, vem tu zasranou kytku a val se Becce omluvit," posadil se Calum na židli. Získal Lukovu pozornost.

"Jak o tom víš?" polkl.
"Becca mi všechno řekla, včetně toho, že tě miluje," odpověděl.
"Jenže si myslí, že jsem hajzl, děvkař, svině, někdo kdo ji využil," sedl si na postel.
"Dobře, nejdřív mi řekni, co tě to doprdele zase popadlo," řekl.
"To Ashton, vytočil mě," podal mu mobil, aby si přečetl smsky.
"Nemusel jsi hned vybuchnout," naznal Calum.
"Jenže ona není žádná děvka, já, nevěděl jsem co dělat, byl jsem na něj naštvaný a navíc, já pro ni nejsem, miluju jí, ale oba bychom se spolu trápili," odpověděl.

"Lucasi, vážně ji chceš zničit? Dopoledne jí řekneš, že jí miluješ a teď?" nechápal.
"Ztrácím se sám v sobě, miluju jí, jenže tohle jsem posral, nikdy mi neodpustí, budu pořád za děvkaře a budu vždycky sám," řekl Luke.
"Něco ze sebou dělej, ty blbče, nebyl by jsi sám, kdyby jsi se šel omluvit," Calum na jeho kecy neměl, už nevěděl co mu říct, aby se zvedl a šel se zkusit s Beccou udobřit.
"Možná máš pravdu, ale nechci, aby mě viděla takhle, jako totální trosku," odpověděl.
"Sakra nejsi troska, dělej, obleč se," přešel k Lukovo skříni a hodil mu skinny a triko s Nirvanou.
"Ale," začal.
"Hemmingsi, buď se oblékneš a půjdeš k ní nebo jdu pryč," řekl Calum.
"Co když jí ztratím, je to čerstvý," odpověděl Luke.
"Fajn, já jdu," naznal a šel ke dveřím.
"Počkej na mě," řekl a začal se oblékat.

Děkuju za přečtení :) Luke už se trošku sebral. :3 Co myslíte, že bude dál? ♡ Děkuju za přečtení. :') Mám vás ráda <3