Měla jsem na sobě své růžové pyžamo, protože jsem se před chvilkou umyla. Mirďa se zavřel v koupelně a šel se mýt.
Přes okno jsem pozorovala nádherné červánky. Nejradši bych vyskočila tak vysoko, abych se jich mohla dotknout.
Otevřela jsem dveře na zahradu a opatrně vystrčila jednu nohu ven. Venku bylo pořád teplo. Jak já milovala léto!
Nechala jsem dveře otevřené a rozeběhla jsem se rovnou na louku za zahradu.
V tu chvíli jsem nějak moc nepřemýšlela. Jediné co jsem věděla je, že chci ven.
Poskakovala jsem si, abych byla co nejvýš. Musela jsem vypadat jako blázen. Já byla však naplno pohlcená fantazií, že mi to nepřišlo divné.
Ve skoku mě zachytily silné ruce, které mě stáhly k zemi.
Otočila jsem se na Mirďu, který měl na sobě bílé tričko s modrými kraťasami.
V břiše jako kdyby mi vzlétly stovky motýlky a mě při pohledu na něj došla slova.
Hnědé vlasy měl lehce rozcuchané a zelenkavé oči si mě nadšeně prohlížely. Jeho zářivý úsměv byl doslova nakažlivý.
„Co to provádíš?“ zeptal se pobaveně.
„Snažím se dotknout oblohy!“ řekla jsem nadšeně a on se rozesmál.
Upřímně jsem se mu nedivila. Holka, která běhá v pyžamu po louce a snaží se dotknout nebe, nemůže být normální. Ale mě to ani nevadilo.
„Dovol mi, abych ti pomohl,“ řekl překvapivě a vysadil mě na své záda.
Snažila jsem se co nejvíce natáhnout nahoru a najednou Mirďa zavrávoral a oba jsme spadli.
Rychle jsem se zvedla a podívala se, jestli mi nic není. Naštěstí ne.
Když jsem se otočila, zjistila jsem, že Mirďa leží na zemi na nehýbe se.
„Mirďo, Mirďo!“ snažila jsem se ho probudit. Nic.
Už jsem začala panikařit. Po chvíli se Mirďa rozesmál a posadil se.
„Tobě nic není, ty, ty…já měla o tebe strach!“ vykřikla jsem a strčila jsem do něho.
„Vážně? Já čekal spíš polibek od princezny,“ řekl s úsměvem na tváři. Snažila jsem na sobě nenechat znát, že mě svými řečmi uvádí do rozpaků.
„Ty bys chtěl pusu jo? Maximálně facku by sis zasloužil!“ vykřikla jsem a napřáhla jsem se.
„Nebyla by to škoda?“ zeptal se lehce.
Najednou má ruka ztuhla a nedokázala se ani hnout.
Usmíval se jako štístko a hnědé vlasy měl rozcuchaný.
Já to asi nedokážu. Ne, nedokážu.
Svou rukou mi zastrčil neposlušný pramen vlasů za ucho. Chytl moji připravenou ruku a propletl si prsty mezi mými.
Pak si to rozmyslel a položil moji ruku.
Poté mě cvrnknul nečekaně do nosu.
„Víš, princezno. Já tě mám asi rád.“
ČTEŠ
Nesnáším tě
Teen FictionDrzá a tvrdohlavá Eliška si nenechá nic líbit. Ani od arogantního a zároveň pohledného kluka, se kterým je nucena strávit léto. Jejich vzájemná nenávist se ale začíná měnit na něco jiného. Na něco, co by nečekal ani jeden z nich. Že by láska?
