I.

24 4 2
                                    

Sebastián

Krabice a kufry se kupily na hromadu před velkými mahagonovými dveřmi, k nimž zatím nevedl žádný chodník, a tak se Sebastián tahal s věcmi po bahně, které bylo vzpomínkou na předešlou deštivou noc.

Z malého červeného Renaultu, kterému Sebastián s radostí přezdíval "největší odpornost, co kdy svět spatřil," vytahovala baculatá žena ve výrazných červených šatech poslední krabici. Byly v ní různé tretky, jako lampa ve tvaru delfína nebo příbory s žabími hlavami.

Eleanora byla žena středního věku, opravdu byla baculatější a taky o hodně mrňavější. Její styl byl více než výstřední, proto si jen tak nenechala líbit, co za hrozné věci Sebastián dokázal o jejím autě napovídat.

Sebastián byl na druhou stranu zastánce čistého stylu bydlení i oblékání, proto nikdy nechápal, proč musí bydlet na hromadě cetek z bazarů.

Byl ale rád, že sdílí domov s Eleanorou, bez ní by byl ma všechno úplně sám. Bez ní by si ani tousty neudělal, podpálil by pravděpodobně další toustovač.

Když byl ještě malý chlapec, oba rodiče mu zemřeli při autonehodě. Opilý řidič kamionu nedal přednost na křižovatce. Bylo to tehdy úplně všude. Sebastián měl přísně zakázáno koukat se na televizi, poslouchat rozhlas nebo číst noviny.

Snažil se na minulost nemyslet, ale občas se jí nedalo utéct, když se třeba tajně vkradla do snů a proměnila je na noční můry. Od té tragické události už nikdy nebyl jako dřív. S každou další narozeninovou oslavou ubývalo úsměvu a sfouknutí svíček s myšlenkou na přání mu přišlo zcela dětinské.

Znělo to jako když šlápnete v lese na klacík. Zlomí se to ve vás a žádná izolepa to zpátky k sobě neslepí. Aspoň tak to vnímal Sebastián.

„Musím ještě něco vyřešit ve městě. Pokusím se dorazit domů ještě za světla. Můžeš se zatím porozhlédnout po okolí."

Dveře auta se zabouchly a Sebastián teď stál na ulici zcela sám. S povzdechem pohlédl na dvoupatrový dům s bílou fasádou a tmavě hnědou střechou.

„Nový začátek

Přemýšlel o tom, jak zahodí všechno za hlavu, začne žít naplno a bude dělat všechny ty zábavné věci, co dnes teenageři dělají.

Možná si pořídí skateboard, na kterém bude každé ráno jezdit do školy a stane se díky tomu populární mezi svými vrstevníky. Nabarví si hlavu na modro, začne hrát na kytaru a prorazí ve světě punku nebo si někoho konečně najde a otevřou si spolu kavárnu a budou šťastní až na věky.

Ačkoli si nejvíc na světě přál žít normální život, nebyl si jistý, zda na něj něco takového v budoucnu vůbec čeká.

V jeho očích Kde žijí příběhy. Začni objevovat