(Omlouvám se že to tak dlouho trvalo. Ale jsem zpátky! :3 budu se snažit vydávat častěji!)
1921 březen
Už to je měsíc co pracuju u Salieriho. S Pauliem mám dobré přátelství. Zjistil jsem že Paulie má přítelkyni jménem Nelly. Já jsem byl zatím sám. Dnes jsme šli s Pauliem do baru protože Don pro nás práci dnes neměl. Nelly zakázala Pauliemu chodit tam kam nemá, jasně že tím myslela bordel. Alespoň mu dovolila jít do baru.
Já jsem se o něco takového bát nemusel, mohl jsem být v bordelu jak dlouho jen chci bez napomenutí od ženy, ale dnes se mi ani nechtělo. "Same, já ti nevěřím že nikoho nemáš." Paulie řekl. "Nelžu! A ani žádný vztah nechci." Řekl jsem a napil se z whiskey. "Kdo by nechtěl vztah? Někdo tě miluje i za tvoje chyby, a to všechno." Chvíli jsem byl potichu.. necítil jsem že bych fakt někoho potřeboval..
"Já prostě nikoho nepotřebuji.." Koukal jsem se chvíli na svůj pohár whiskey.. a přemýšlel jsem jestli to fakt potřebuju.. někoho kdo by mně miloval.. "jo, jo, jasně." Paulie řekl a napil se z svého ginu. Pak do baru přišla jedna holka.. když jsem jí viděl tak jsem jsi myslel že se ani nebudu vědět nadechnout. Paulie jen na mně koukal, pak se usmál.
"Hah, pán Trapani se zamiloval nebo?" Zasmál se. "Ach, sklapni." Zapálil jsem si cigaretu a viděl jak jde k baru. Nebál jsem se na ní promluvit. "Hledáte něco na pití? Doporučil bych vám víno, mají tady asi nejlepší." Podíval jsem se na ní a potáhl z cigarety, pak vydechl obláček kouře. Podívala se na mně a usmála se. "Hm, děkuji. Asi si ho dám." Podíval jsem se na barmana . "Skleničku vína pro dámu."
Jak jí donesl skleničku tak si sedla vedle mně. "Díky." Podíval jsem se na ní. "To nestojí za řeč." Potáhl jsem si z cigarety a vydechl kouř. Paulie byl potichu, přemýšlel nad Nelly a chtěl abych si tu holku chytil.. "hele já už půjdu. Nelly mně doma čeká." Paulie řekl a postavil se ze židle. "Jo, jasně. Tak zítra." Paulie pak odešel. Já jsem jenom sledoval jak odchází a pak jsem se zase podíval na ní. "Váš přítel?" Zeptala se. "Ano." Napil jsem se z whiskey. "A jak se jmenujete?"
"Sam.. Sam Trapani." Tahle holka byla docela fajn.. ale nemůžu se snad zamilovat jen jak jí vidím.. nebo..? "Já jsem Charlotte."
"Rád vás poznávám." Potřásli jsme si ruce. "Můžete mi tikat." Řekla z úsměvem. "Dobře." Pak jsme byli potichu.. nemohl jsem se přestat na ní dívat. Byla dost hezká.. ale pak se na mně podívala, podívala se mi do očí a já do jejích. Zpanikařil jsem a podíval jinam. To je divný.. proč najednou jsem tak nervózní..? Ptal jsem se sám sebe."Co jsem tak zajímavá?" Usmála se. "Ne to ne.. jen málo kdy se tady ukáže tak hezká holka." Zasmála se. "Hm.. a ne často se v tomhle městě vidí gentleman." Usmál jsem se, potáhl jsem se naposledy z cigarety a pak jí zhasl v popelníku. Asi půl hodiny jsme jenom mluvili. Pak jsem šel domu, ale po cestě jsem zjistil že mi dala do kapsy papírek z jejím číslem.
Usmál jsem se.. prvně jsem se bál aby to jen nebyla nějaká kurva z bordelu. Ale pak jsem zahodil tuhle myšlenku.. dny utíkali a z Charlotte jsme byli dobrý přátele. Dost jsme si rozuměli.. a začal jsem být zaslepený láskou..
ČTEŠ
Sam Trapani: Krev, peníze a láska
FantasySam Trapani se dostane do Salieriho rodiny v roku 1920, byl to obyčejný člověk jak každý jíný. Měl všechno co chtěl, ale i to...co nechtěl..