"Jak to víte?" Zarazila se Anastázie."Poukaz k dvacátým pátým narozeninám leccos prozradí.""A to jak se jmenuji víte jak?" Podezírala Anastázie."Byl jsem na pěti Vašich představení. Máte velký talent." "Aha. Tak to bych vás mohla informovat o další hře. Jestli chcete můžete přijít na zkoušku. Tento pátek. Bude to určitě velký zážitek." Začervenala se Anastázie. Pak si vzala zabalenou knížku a vyšla z knihkupectví. Teprve tam si uvědomila jeden problém na který zapomněla. Jak to řekne šéfovi Baugnerovi? Vytáhla telefon, našla číslo a předtím než začala hovor, dlouho přemýšlela, co za důvod si vymyslí. Pak už se jen dotkla displeje a začala prověřovat své divadelní schopnosti." Dobrý den, pane Baugnere. Neruším vás?""Ne nerušíte" odpověděl vyrušeně šéf."Napadlo mě že by chtělo příští zkoušku trochu obohatit. Pozvala jsem jednoho zkušeného muže, aby se podíval na to, jak se tvoří představení. Má naší skupinu velmi rád a často nás podporuje. Myslím, že takovému člověku by se tato možnost mohla poskytnout. Co říkáte?" Sladce vábila mladá herečka."Dobře. Jestli se mu líbí naše tvorba, ať přijde." Řekl šéf a zavěsil.
Anastázie byla tak šťastná. Cestou domů prohlížela obálku nové knihy a těšila se na zkoušku. Ale jako kdyby jí zasáhl blesk, najednou opět měla ten pocit samoty. Nemohla se mu bránit. Byl mnohem silnější než naposledy. Najednou se vše kolem začalo točit. Měla pocit, jako by se začalo stmívat až do úplné tmy.
ČTEŠ
Anastázie a případ plný lásky
RandomAnastázie se opět setká tváří v tvář nebezpečí. Se svými zážitky z minulého roku už malinko tuší. Minimálně už dokáže díky svému pocitu, poznat, že je něco špatně. Zrovna, když se zpět naladí na normální život, připlete se jí do cesty něco nového
