Další týden byla Anastázie dost nervózní. Musela hodně věcí připravit do divadla a připravit se na odjezd na Markétu. Pátek se blížil a bylo na čase vyrazit ke knihkupectví.
Setkání předcházela krásná cesta ulicemi zapadanými barevným listím. Vzduch kolem voněl po preclíkách z malé pekárny poblíž. Anastázii to připomnělo cestu na Markétu minulé léto. Jediná změna byla, že nejela sama. Letos nejel jenom Viktor ale Anastázie vzala do přepravky i Káju. Stoupla si s přepravkou vedle vchodu do knihkupectví a čekala na Viktora. Zanedlouho Viktor vyšel z knihkupectví.
"Pojedeme vlakem?"zeptal se hned po příchodu Viktor Anastázie.
"Ne. Zařídila jsem nám taxíka. Pár takových lidí pracuje ve vile. Tak proč toho nevyužít." odpověděla Anastázie.
Chvíli po tom přijel taxík. Viktor si dal tašku do kufru auta a natáhl ruce, aby mu Anastázie dala její zavazadlo. Jenže ona žádné jiné kromě přepravky s kocourem neměla.
"A co zavazadlo?" zarazil se Viktor.
"Na Margritu jezdím často. Nějaké oblečení jsem tam nechala." odpověděla bez zbytečného rozebírání Anastázie.
Pak Viktor otevřel Anastázii dveře. Nasedl do auta a zavřel dveře. Cesta byla dlouhá, ale když má člověk dobrou společnost, nemá žádný problém s délkou cesty. Anastazie a Viktor si celou cestu povídali. Mluvili o knihách, o spisovatelích a díky tomu se také dostala řeč k rodině.
"Vlastně tvoje sestra napsala Probodané srdce. Moc se mi líbí její tvorba. S kamarádkou tomu příběhu strašně fandíme." začala Anastázie
"Ano, Lili píše moc hezky. Já jsem byl první, komu příběh dala přečíst. Pak jsem její knížky vytiskl a začal prodávat. Neuvěřitelně se toho všichni chytli. Ale co tvoje rodina? Ty hraješ divadlo. A čím se zabývají ostatní?" začal se ptát Viktor.
"Kryštof, můj brácha, pracoval jako investor a obchodník. Společně jsme sdíleli lásku k rostlinám. Mamka pracovala jako zdravotní sestra a taťka byl instalatér. Daniel byl právník. Teta a strýc měli obchod s textiliemi." počítala Anastázie
"Proč o všech, které jsi teď jmenovala, mluvíš v minulém čase?" zarazil se Viktor.
"Kryštof se minulý rok udusil při požáru, Táta nepřežil obrovský zkrat a máma se nakazila při koronaviru. Strýček a tehdy těhotná teta skončili v hromadné autonehodě. No a Daniel dostal rakovinu." Anastázie zesmutněla
"To je strašné," pak se na chvíli odmlčel" Neměl jsem se tě na to ptát. Promiň."
"To je v pohodě. Jsem zvyklá. Já zůstala sama jen s kocourem a kamarády." Při té větě se Kája okamžitě ozval ze své přepravky. "Tak jsme tady. Vítej na Margritě."
ČTEŠ
Anastázie a případ plný lásky
РізнеAnastázie se opět setká tváří v tvář nebezpečí. Se svými zážitky z minulého roku už malinko tuší. Minimálně už dokáže díky svému pocitu, poznat, že je něco špatně. Zrovna, když se zpět naladí na normální život, připlete se jí do cesty něco nového
