Just little problem [Devon Bostick] CZ

Chapter 1 [WELCOME TO KONSTANZ]

Poslední chvíle doma.

 Poslední objetí s rodinou a začíná můj život v Konstanz, v německém městě u hranice se Švýcarskými hranice a u malebného Bodamského jezera o jehož návštěvě jsem snila už několik let. 

''Až přistaneš zavolej nám ano Car?'' zeptá se s podtoném důrazu má matka a naposledy mě sevře v medvědím objetí plném mateřské lásky.

 ''Neboj mami. Jakmile se dostanu na místo popadnu telefon a vše ti řeknu,'' odfrknu si a protočím oči.

 Dělá jako bych byla sedmiletá holka, která jede poprvé z domu. Bohužel už mi dost dlouho sedm není a proto můžu s klidem v duši opustit hnízdo a vydat se do své vysněné budoucnosti jako stážistka na jedné z nejvýznamnějších veterinárních klinik v celé evropě. (hah to je jenom moje blbost, pravda to asi nebude :D)

Prosíme pasažéru letu číslo 703 Praha- Schaffhausen, aby se přichystali na nástup do letadla, děkujeme, ozve se z reproduktoru na stěně.Naposledy pohlédnu na svou mámu a tátu, kteří na mě zběsile mávají z letištní haly a vydám se vstříc své budoucnosti. Projdu tunelem do trupu letadla a sednu si na své sedadlo u okénka. 

Nemám z létání strach, párkrát jsem už letěla a nic hrozného to nebylo.Nasadím si sluchátka a pustím na svém mp3 přehrávači první písničku, která mi přijde pod ruku. (pustit písničku nahoře.)

Hudba mě ukolébávala do říše snů a já nijak neprotestovala, dokud se vedle mě nepohlo sedadlo a do mé ruky vrazilo něco teplého.Leknutím ucuknu a vražedně pohlédnu na nezvaného vetřelce, který narušil můj klid. 

Vedle mě sedí kluk, tak v mém věku a bez ostychu si mě prohlíží. Dobře, vím že můj vražedný pohled je celkem na prd, protože způsobil jen úšklebek na tváři toho narušitele a něco zamumlá.

 ''Co?'' zeptám se a vyndám si sluchátka z uší.

 Narušitel se jen zasměje a zavrtí hlavou. Ten pohyb rozvlní jeho delší, tmavě hnědé vlasy. 

 Mám chuť se jich dotknout.

 Bože co to melu?! Zanadávám si vduchu a dál sleduji toho kluka. 

 ''Klid kotě já tě nekousnu.'' 

Kotě?! Nekousne?! Vedle tohohle mám sedět celou cestu?!

 Z toho se zblázním! 

Nebo si prostě znovu nasadím sluchátka a budu ho ignorovat, zamyslím se. Vzhledem k jeho záchvatu smíchu, který dostal s velkou pravděpodobností díky mému znechucenému výrazu jsem usoudila své myšlenky za skvělí nápad. 

Nasadím si sluchátka a otočím se směrem k okénku, je zvláštní vidět vše tak maličké a křehké.

 ''Bože tady se někdo urazil,'' slyším ho ještě říct, než začne můj proces ignorování.

 ***

 Z reproduktorů v letadle se ozve hlas letušky, která hlásí brzký přílet na Schaffhausenském letišti.Kluk už je dávno pryč a já jsem za to ráda. Byl zvláštní a to mě děsilo a doufám, že nebudu mít to štěstí na dalším setkáním s tímhle podivínem.Letištní hala je dlouhá a já se párkrát ztratím, naštěstí se brzy zorientuji a najdu cestu ven, kde čeká několik taxíků na své zákazníky. Vyberu si ten poslední a nasednu na zadní sedačku. 

Řidiči oznámím svůj cíl a brzy se rozjede k mému, už ne tolik vzdálenému cíli cesty.''To je dobrý, nashledanou,'' rozloučím se s řidičem, který mě zavezl k menšímu domku, ve kterém budeu po zbytek své stáže žít. Otevřu velké prosklené dveře a objevím se na malém nádvoří, ze kterého vede několik dveří podobným těm, kterémi jsem sem přišla. 

''Vy jste určitě slečna Carolin,'' zavolá na mě postarší dáma z druhého patra, kde se opírá a kovové zábradlí. 

 ''Ano paní-'' odpovím jí-'' a vy jste paní Klingemannová,'' dodám nejistě. (Bože jestli bude někdo prohledávat historii tak se asi bude divit proč jsem hledala častá německá příjmení :DD) 

''Ale zlatíčko pro tebe jen Helene, tvůj byt je hned pod místem kde stojím. Klíčky ti hodím, abych nemusela dolů. Snad se ti tu bude líbit Carolin,'' odpoví mi mile a hodí mi klíčky od mého nového bytu.

 Otevřu dveře a vtáhnu dovnitř svůj světle modrý cestovní kufr, kam jsem narvala snad půlku své skříně a postavím ho ke zdi. Vybalováním a prohlídkou domu se budu zabývat později. První věc co mě láká je jít si prohlédnout jezero.Byt se nachází kousek od centra a tak není velký problém s dopravou. Veterinární klinika je od něj jen pár metrů a tak jí ani zabývat nemusím.

 Právě teď však musím najít autobus, který mě zaveze až k jezeru a nevypadá to jako velký problém.Město a jezero je velkým turistickým cílem a díky tomu se co nevidět procházím podél jeho průzračné modrozelené hladiny. 

Dojdu blíže k vlnám, které se zaplavují kamenitou pláž a pohlédnu na svůj odraz. Ten nachvíli zmizí, když se vlny vydají zpět do hlubokých vod.Brzy však připluje další a já poposkočím leknutím, protože můj odraz není jediný, který se ve vodě objeví. 

''Chyběl jsem ti kotě?'' ozve se za mými zády. 

-----------------------------------------

Ahojda^^ tohle je moje nová povídka a doufám, že se Vám (tedy aspoň někomu bude líbit :D) Ten začátek je divný, ale musím to nějak rozjet. Všechno jako například její byt a vše kolem okecám, potřebovala jsem se dostat do toho konečného bodu a nechtěla jsem Vás rozmazlovat hned na začátku dlouhou kapitolou :D

Už tak je to moc! :D 

V nejbližší době nachystám i trailer, ale nevím jak to budu stíhat :) (chci si tady taky udělat takovou reklamu, pokud by někdo chtěl trailer, nebo i obálku tak stačí napsat ja nekoušu ehm... :DD

Pokud se Vám JLP líbí, můžete si také přečíst moji starší (ale stále nedopsanou...huh) povídku Paper Rose :D

Poprosím Vás také o komentář co si o tom zatím myslíte, jestli má taky cenu vůbec to sem cpat a pokračovat :D Za vote bych se taky nezlobila (vím jsem hrozná :D)

P.S. Omlouvám se za chyby :) a nedivte se, že je na obálce eiffelova věž to má taky svůj důvod :D

-Maggie