Chybíš mi, Nyah

1. Kapitola

Stojím v letištní hale společně se skupinkou lidí a čekám až se na pásu objeví můj kufr.
Už tu stojím poměrně dlouho, skupinka lidí se čím dál tím víc zmenšuje a já se začínám bát, zda se můj kufr neztratil. Uběhne dalších pět minut a stojí tu už jen jeden mladý pár, ale i oni si nakonec svůj kufr najdou.
Začíná se mě jímat panika, když v tom si na páse všimnu svého jasně modrého kufru. No jasně, že ten můj musel být jako naschvál poslední. Když se kouknu na hodiny zjistím, že je pět minut po půl druhé a já jsem se už dávno měla potkat s Olivií, mamčinou kamarádkou z dob, kdy ona sama studovala v Americe.
Naposledy jsem se s ní viděla, když mi bylo pět a my přijeli za nimi do Miami. Už tehdy měla tři syny, dva starší než jsem já a jednoho stejně starého. Časem k nim ale přibyla jejich mladší sestra, které je teď podle mé mámy třináct a mě se aspoň trochu ulevilo, že nebudu v domě jediná holka, navíc jsem se těsně před odletem dozvěděla, že nejstarší z bratrů Lenox je v armádě a odjel někam pryč na tři měsíce, tím líp protože jsem nikdy s klukem nebydlela, natož se třemi a i dva jsou celkem dost.
Zatím zde ale budu jen půl roku, za tři týdny začnu studovat na místní univerzitě a pak se mám rozhodnout, zda se vrátím zpět do evropy, nebo zde budu další půl rok.
Když už jsem na cestě k východu z letiště rozezvoní se mi mobil. Kouknu se kdo mi volá, na displeji se mi ukáže Oliviino jméno a já hovor přijmu.
,,Ahoj Nyo, moc se omlouvám, ale nestihnu tě vyzvednout, jsem ještě v práci. Místo mě tě vyzvedne Lian, měl by na tebe čekat u vstupních dveří, tvoje máma nám poslala tvoji fotku, takže tě pozná o to se bát nemusíš. Ještě jednou se moc omlouvám, že je to takhle na poslední chvíli. Lian ti doma všechno ukáže a my se uvidíme později ano?" ,,V pohodě nic se neděje" odpovím stručně ,,Tak fajn, tak se uvidíme doma" řekne Olivie a zavěsí. Popadnu znovu svůj kufr a jdu směrem k východu. 'Jak asi vypadá ten Lian?' probleskne mi hlavou, když v tom se přede mnou zjeví vysoký kluk s hnědými trochu rozcuchanými vlasy, modrýma očima a menším strništěm. 'Ten je hodně hezkej' pomyslím si, ale pak ty myšlenky rychle vyženu z hlavy, abych se náhodou nezačala červenat a řeknu si, že nesmím před ním dát vůbec najevo, že mi přijde hot. Hodně hot.
,,Čau, ty seš Nyah že?" řekne a já se zmůžu jen na přikývnutí. To mu ale stačí, vezme mi kufr a než se stihnu vzpamatovat odchází, nejspíš směrem k autu. Jde poměrně rychle, takže za ním skoro běžím a než se naděju odemče auto a dává moje zavazadlo do kufru. ,,Na co čekáš? nastup si" téměř přikáže a tak otevřu dveře a sednu si na sedadlo spolujezdce. Cítím se divně, protože teď budu muset přetrpět hodinu cesty s týpkem, kterého jsem viděla jen jednou v životě a to mi navíc bylo jen pět a jemu sedm, takže ho v podstatě neznám. Jenže nic jiného mi nezbývá. Zachvíli už i on sedí v autě, nastartuje motor a jede směrem pryč z parkoviště.
Nějakou chvíli jen jedeme, nikdo nic neříká a já z okna sleduji město, které je tak jiné, než to ve kterém jsem se narodila.
,,Co vlastně studuješ?" zeptá se mě zničeho nic Lian. ,,Angličtinu a psychologii" odpovím. ,,Psychologii? tu studuji taky, ale jsem ve čtvrtém ročníku, ty budeš ve druhém co?" ,,Jo" řeknu jen a dál mlčím a on taky a tak tomu je i po další kus cesty a tak radši jen z okna sleduju okolí. ,,Musíme se stavit na benzínce, abych natankoval, nechceš něco k jídlu, nebo k pití?" zeptá se mě, když už odbočuje k benzínce ,,Vodu prosím" požádám ho ,,Ok" odpoví mi. A jde natankovat. Zbytek cesty uteče dost rychle a než se naděju stojíme před dost velkým moderním domem. 'Určitě mají dost peněz' pomyslím si. Lian pak vytáhne z auta můj kufr, tak ho chci vzít. ,,Ukaž, já ti to vezmu" nabídne džentlmensky, vezme můj kufr, odemče dveře a jde s ním nahoru po schodech, tak jdu za ním. Zastaví se u dveří hned vedle schodů a položí můj kufr na zem, ,,Tohle je tvůj pokoj, kdybys něco potřebovala budu u sebe" ukáže na dveře naproti ,,Jo a koupelna je hned vedle" ukáže na dveře vedle svého pokoje ,,Dík" řeknu a on zaleze do svého pokoje, tak udělám to samé. Pokoj je rozhodně větší, než ten můj doma ve Španělsku a má velké francouzské okno, které vede na mini balkónek s výhledem na ulici. Je tu také velká postel a menší šatna i když na moje věci je asi až moc velká, u zdi stojí zatím prázdná knihovnička s modrým křeslem vedle a na zdi visí modrozlatý mramorovaný obraz, který se mi moc líbí. Pokoj je zařízen jednoduše, ale mě to přijde hezké.
Převléknu se do kraťasů na doma a dám si mobil na nabíječku, abych mohla zavolat mamce, jak jsem slíbila. Z toho všeho cestování jsem dost unavená a tak se rozhodnu, že si na chvíli zdřímnu. Usnu téměř okamžitě, vzbudí mě až vyzvánění mobilu.
Volá mi mamka, kdo jiný, když jsem jí už dávno měla zavolat.
,,Ahoj Nyo, tak co jaký byl let? A jaké jsou tvé první pocity z Ameriky? Už si se viděla se všemi z rodiny?" zavalí mě mamka spoustou otázek a já ji sotva vnímám z toho jak jsem rozespalá"
,,Let byl v pohodě, jen jsem z toho cestování dost unavená"
,,Tak to je jasný, navíc ten posun času, ale neboj, to se za pár dní spraví, jen se pořádně vyspi. A co kluci, co na ně říkáš?" ptá se mě dál.
,,Zatím jsem se potkala jen z Lianem a byl celkem v pohodě, ale ty jsi se jaksi zapoměla zmínit, že jsou bohatí"
,,Já jsem nemyslela, že to je pro tebe podstatné, navíc když jsme u nich byli na posledy, tak bydleli v poměrně malém domě a tolik peněz neměli"
,,Tak teď rozhodně mají dost peněz podle toho jak velký mají dům a jak moderně je zařízený"
,,Fakt? Věděla jsem že mají nový velký dům, ale Olivia není ten typ co by se chlubil majetkem, spíš jsme si vždycky posílali fotky rodiny"
,,Tak já ti pošlu fotku mého pokoje abys viděla" řeknu a pak si nahlas zívnu. ,,Tak dobře a jestli jsi unavená, tak já tě nebudu dál rušit, dobře se vyspi a všechny pozdravuj"
,,Jo budu, tak ahoj"
,,Ahoj zlato" řekne mamka a já zavěsím.
Jsem tak unavená, že jediné na co se zmůžu je zalehnout do postele a znovu usnout.
Vzbudí mě až zaklepání na dveře a já na pár sekund hned po probuzení vůbec nevím kde jsem a už vůbec nemám pojem o čase.
,,Dále" řeknu jen když se posadím.
Dveře se otevřou a dovnitř nakoukne holka s blond vlasy dlouhými tak akorát po ramena a mně dojde, že to musí být Kelsie.
,,Čau, mamka právě dodělala večeři a máme se jít dolů najíst" poví mi stručně ,,Jo jasně, hned tam budu" odpovím, počkám než zavře dveře a pak z kufru vytáhnu svůj hřeben, abych si učesala svoje rozcuchané vlasy. Sednu si na židli vedle postele a kouknu se do zrcátka na menším stolku, který mi bude sloužit jak k učení, tak k malování.
Na to že jsem půl dne procestovala nevypadám tak hrozně jak jsem si myslela a stejně nemám chuť se nějak zvlášť upravovat, kromě česání vlasů, koneckonců jsem teď vpodstatě doma,takže za chvíli už scházím po schodech dolů do jídelny. Tu najdu hned protože je ve velké místnosti společně s kuchyní a obývákem. Prosklenou stěnou jde vidět až na zahradu, kde je menší posezení a samozřejmě poměrně velký bazén.
,,Ahoj Nyo" ozve se z kuchyně Olivie a hned mě jde obejmout. ,,Jsem moc ráda, že tu jsi, jsi ještě hezčí než na fotkách, co mi tvoje mamka poslala" ,,Ahoj, moc děkuji, že tu můžu s vámi bydlet" řeknu. ,,Ale to nestojí za řeč, když mi tvoje mamka řekla, že by jsi chtěla studovat v Americe, hned jsem jí řekla že musíš bydlet u nás. Kelsie se na tebe taky moc těšila, viď Kelsie?" ,,Jo těšila, konečně můžu zjistit jaké je to mít starší ségru, bráchové jsou někdy dost otravní" poví Kelsie nadšeně. ,,Můžeš si sednou vedle mě" nabídne mi a ukáže na židli vedle ní. Tak si tam sednu. Za chvíli také přichází domů Oliviin manžel James, tak se s ním pozdravím a pak už přijde i Lian, jediný na koho se tedy čeká je Kailen, ale pak ho vidím jak schází po schodech. Je dost podobný svému staršímu bratrovi až na to že má lehce kudrnaté vlasy,oříškově hnědé oči a nemá strniště.
Setkáme se pohledem a tak rychle uhnu očima, jenže v tom si Kailen sedne přímo na proti mě takže můj pohled spočine znovana něm. Naštěstí se dívá jinam.
Lian si sedne přímo vedle něj. ,,Čau, my jsme se ještě neviděli, já jsem Kailen , ale všichni mi říkají Kai " představí se. ,,Čau, já jsem Nyah" řeknu na to. ,,Jo, já vím, mamka o tobě básní už pár týdnů" řekne a nespouští ze mě oči a já od něj z nějakého důvodu nemůžu odvrátit pohled, dokud přede mne Olivie nepostaví talíř s jídlem.
,,Moc často takhle spolu nevečeříme, ale řekla jsem si, že společná večeře na uvítanou by byla
dobrá" vysvětlí mi Olivie. U večeře se mě Olivie ptá jaký byl let a Kelsie zase vypráví o všech skvělých místech, kam spolu můžeme zajít.
Po večeři se rozhodnu si vybalit svůj kufr i když se mi vůbec nechce, ale nakonec se k tomu přece jen donutím, abych to měla už za sebou. Už jsem s vybalováním skoro hotová, když se ozve klepání na dveře a dovnitř nakoukne Kelsie. ,,Nechceš si jít se mnou zaplavat do bazénu?" ptá se mě. ,,No, já jsem celkem dost unavená" snažím se ji odmítnout. ,,Prosííím! bude to super uvidíš, jen se na chvíli smočíš, určitě je ti taky vedro" přemlouvá mě dál a pro jistotu nahodí i roztomilý úsměv. S tím vedrem má pravdu a tak se nakonec nechám přemluvit a jdu se převléknout do plavek. Když dojdu dolů Kelsie už je dávno ve vodě. ,,Skoč!" pobídne mě poté co si odložím ručník na jedno z lehátek. ,,Já radši půjdu po schůdkách" odpovím jí, ale ona už vylízá z bazénu. ,,Tak skočíme spolu" řekne a nabídne mi ruku. ,,No tak jo, vzdám se nakonec, chytnu ji za ruku a společně skočíme. Voda je příjemně studená. Chvíli si jen tak plaveme, když v tom přiběhne jeden z kluků a než stačím zaregistrovat kdo to je skočí do vody a ta mi cákne přímo do očí. ,,Hej!"zakřičím na něj. Když oči otevřu vidím, že je to Kai. ,,Sorry" řekne a pousměje se, čímž dá najevo, že to nemyslí vážně. To mě celkem naštve tak mu to oplatím tím že mu cáknu do obličeje, což on nečeká a než se stihne vzpamatovat plavu pryč od něj, k okraji bazénu. Jenže on mě doplave a když chci vylézt z vody stáhne mě za ruku zpět do bazénu a já se přitom bouchnu do nohy. ,,Au!" zakřičím a držím si nohu, která mě sice bolí, ale chci mu to oplatit tím, že budu předstírat, že mě to bolí mnohem víc. ,,Jsi v pohodě?" zeptá se mě. ,,Ne nejsem" řeknu a sednu si na okraj bazénu. Teprve pak si všimnu že jsem se musela říznout o schůdky, protože mi teče krev. ,,Podívej cos mi provedl" ukážu mu. ,,Moc se omlouvám, to jsem nechtěl" řekne poté co koukne na moji nohu. ,,Počkej tu, dojdu ti pro náplast" řekne během toho co už vylízá z bazénu. Za chvíli už se vrací s malým polštářkem a náplastí v ruce. ,,Ukaž" přikáže mi a já ho poslechnu a natočím k němu chodidlo. ,,Au!" syknu, když mi polštářkem přejede po ráně a ta zaštípe, jelikož v něm byla dezinfekce. ,,Promiň" omluví se mi už po druhé a přilepí mi na nohu náplast, kterou ještě uhladí prsty a jemně se jimi dotkne mé kůže. Jeho dotek je elektrizující a šimrající zároveň a tak nohou uhnu zpátky. ,,Dík, asi už půjdu radši spát, jsem dost unavená" řeknu rychle, abych zahnala trapnou chvilku. Pak si všimnu, že Kelsie už odešla. ,,Tak dobrou noc" popřeje mi Kai. ,,Dobrou" řeknu, ale nedokážu se přitom na něj podívat, protože mám strach aby si nevšiml, jak se červenám a tak rychle odejdu do svého pokoje.
Jelikož jsem po celém dni dost unavená, tak hned usnu, jenže kvůli časovému posunu se vzbudím až ve dvě odpoledne a když zjistím kolik je, tak se zděsím. Vstanu osprchuju se, obleču, učešu si vlasy a pak sejdu dolů do kuchyně. ,,Jé! Šípková Růženka už vstala" řekne Lian, když mě uvidí. ,, Asi máš hlad co?" zeptá se mě Kai, který vstane z pohovky. ,,Jo" přiznám ,,Od oběda bohužel nic nezbylo, protože Lianovi pořád nedošlo, že je nás o jednoho víc, ale můžeme zajet kamkoli na jídlo jestli chceš. ,,Jo to by bylo fajn, jen se zajdu upravit. ,,V pohodě, já dnes nic v plánu nemám, tak mám spoustu času" odpoví mi. Než se nachystám uběhne 20 minut, protože se nemůžu rozhodnout co si obleču. Nakonec si dám svoje oblíbené úplé kratší šaty na ramínka s květinovým vzorem.