Tady je toho hodně.
Hodně pocitů, emocí a vzpomínek.
Na tábory chodím již pátým rokem a naprosto je miluju. Našla jsem si tam nejlepší přátele a kolektiv, který mě konečně přijal. Nevím, co bych teď bez nich dělala.
Jak to začalo?
Nebudu tady vypisovat detaily, ani jména vedoucích a pod., protože prostě soukromí. Snad chápete :)
Ale ostatně- do oddílu jsem se dostala přes tátu. Měl tam svého staršího syna jako vedoucího a ten nám nabídl, že by jsme mohli začít chodit.
A my jsme nabídku přijmuli.
Vlastně, vůbec jsem si od toho neslibovala, spíš jsem tam šla jen proto, že se to řeklo xd.
Ale hned mě to začalo bavit.
Na schůzkách jsme s bratrem vždycky byly skoro jediní, bylo málo dětí, jenom třináctiletý, vedoucí a pod.
Troufla bych si říct, že jsme jim snad i oddíl zachránili, protože jsme tak navedli další tři přátele a tábor se znova začal naplňovat.
A bum!
Teď už je to hezkých pár pátků, co do oddílu chodím a zamilovala jsem se.
Pomalu se připravuju na post instruktora a snažím se zvládat to, když jsem leader týmu.
Ze zelenáče, co spal v oblečení, které celej den nosil a brečel při nočních hrách se stala odhodlaná dívka s klidnou a zkušenější myslí, co se vždy umístí v první desítce a nosí Uniácké triko a maskáče.
Našla jsem si ty nejlepší přátele, které bych nevyměnila ani za pozvánku do Mr Beast videa.
Máme ty nejlepší a nejsympatičtější vedoucí, co jsem si kdy mohla přát, všichni do jednoho mi přirostli k srdci.
Mám papír s podpisy všech z tábora a je to moje věčná památka.
Možná jsme malý oddíl, ale všichni se známe. Jsme taková velká "rodina".
Tábory jsou ideální místo, kde být znova dítětem. A kdo by to nechtěl? Vrátit se do vzpomínek a utéct na chvíli od reality? :)
Všichni píšou s láskou,
Jsme jedna rodina,
Nejlepší přátelé.
Žijeme přírodou,
Žijeme sluncem,
Žijeme námi.
My máme se rádi,
Ať starší, či mladí,
Tábor je naše srdce, duše,
Zvuky kytar zní,
Oheň žhne,
Tma padá při zvuku písní,
Slunce vychází budíčkem.
Jsme si bližší,
Ať už víc, či míň,
Společně jíme, smějeme, žijeme...
"Jsme něco víc...když jsme spolu <3"
Ta básnička, cokoliv, omlouvám se, že se to nerýmuje xd, je z mojí hlavy :)
Ale hehe, myslím si, že tohle by asi pro tuto kapitolu stačilo.
Těším se na vás zase příště a pro tentokrát, ádios! <3
ČTEŠ
Moje názory, příběhy a kresby
Acakjsem člověk, co se potřebuje vypovídat. A někdy i trochu pochlubit. Protože mám ráda psaní, nakonec jsem se rozhodla, že vše vyventiluju sem. Nečekejte smysluplný děj, ale asi si tu určitě najdete něco, co se vám bude líbit :). Kapitoly budou vycház...
