Oba na konci zemřou

Kapitola 2

''Ahoj Avo máš zítra čas?'' zeptal se Nate.

''Ano proč se ptáš '' odpověděla jsem mu. 

''Napadlo mě že bych přijel jak jsme se kdysi domlouvali pamatuješ?''

V tu chvíli jsem nevěděla co odepsat vím že jsem se domlouvali ale mám pocit že to není dobrý nápad. Něco uvnitř to říkalo ale můj mozek si myslel něco jiného.

''Jasně že mám už se těším až se uvidíme'' odepsala jsem.

''Dobře zítra okolo 6 hodin večer bych měl být u tebe'' odepsal Nate.

Pak jsem mu jenom napsala že nejsem doma a že jsem u babičky tak jsme se domluvili že přijede tam ale že cesta bude víc dlouhá tak je možné že přijede okolo7-8 hodiny večer protože bydlí úplně na druhém konci České Republiky. Pak jsme se rozloučili a já jsem si konečně mohla pustit Upíří deníky. Seriál Upířích deníku já úplně miluju je to asi nejlepší seriál jaký jsem kdy viděla samozřejmě Damon a Klaus jsou moji favoriti. A asi po 4 dílech jsem si šla lehnout do postele a přemýšlela jestli je to vůbec dobrý nápad se sním potkat byla jsem strašně ráda že za mnou přijede ale měla jsem strašně divný pocit že se něco stane rozhodla jsem že na to už nebudu myslet a že to co se má stát se proste stane možná že to nebude tak hrozné a šla jsem spát bylo okolo 1 hodiny ráno vůbec mně nešlo usnout. Ráno jsem vstala okolo 9 a šla pozdravit babičku a dát si snídani to by nebyla babička kdyby něco zase neupekla. Celá kuchyně voněla jak čerstvá bublanina  hned jsem si vzala 2 kusy bublaniny a šla jsem si sednou za babičkou která byla u stolu a četla noviny. Řekla jsem jí o Natovi  že dneska za mnou přijede a jestli u nás nemůže být než neodjede zpátky domů. Babička s tím neměla žádný problém a tak jsem běžela pro mobil aby jsem mu to napsala. 

napsal jenom '' Dobře už se na tebe těším až tě více poznám.'' 

Na to jsem mu jenom odepsala ''Já tebe taky.''

Ale doopravdy jsem ho možná ani nechtěla vidět. Vzpomněla jsem si že vlastně ani nevím jak vypadá jen on věděl jak já vypadám. Na instagramu neměl žádné fotky a měl jenom černou profilovku možná i proto jsem o něm nikomu neřekla. Měla jsem strašný stres ale řekla jsem si že se radši půjdu projet na kole k lesu a že budu aspoň na něho myslet. Vrátila jsem se asi okolo 4 hodin a tak jsem si řekla že se půjdu kouknout co má babička v zahradě. Vzala jsem si misku na ovoce a šla jsem. Našla jsem tam hrášek který zbožňuju a taky maliny s jahodami. Až jsem měla plnou misku šla jsem zpátky domů. Koukla jsem na mobil a tam mně svítila zpráva od Neta. 

'' Avo za chvíli jsem u tebe. Přijdeš na zastávku?'' zeptal se.

'' Jasně že jo v kolik tu budeš?''

'' Okolo 7 nakonec'' odpověděl. 

Na to jsem mu jen nechala zobrazeno. Já vím já vím zobrazeno je to to nejhorší co může člověk udělat ale v tuhle chvíli jsem vůbec nevěděla co odepsat tak jsem dala zobrazeno. Koukla jsem se na hodiny a  bylo 6 hodin dokonalý čas se nějak připravit aby se mě nelekl a taky jsem si musela uklidit pokoj za ten jeden den tu je neskutečný nepořádek. Tak tak jsem to všechno stihla a za 5 minut 7 jsem šla na zastávku čekat. Autobus měl 3 minuty zpoždění a tak jsem měla ještě větší stres než před tím. Co když se mu nebudu líbit. Nevím co mě to napadlo však jsme jenom kámoši nepotřebuju se mu líbit nebo co když lhal o svém věku a je mu třeba 50. Takové kraviny mě napadali i když bylo možné že se to může stát. Až jsem zahnala všechny ty divné myšlenky přede mnou zastavil autobus a zně ho vyšli lidi asi tak 3 a pak vyšel on.