Pravá láska

3. Upřímnost nade vše

I když se mi na Tommyho party moc nechtělo, jsem nakonec ráda, že tu jsem. A hlavně jsem vděčná Adrienovi, že mě do toho překecal. Ten se nakonec postaral i o můj a Joshovův odvoz tam. Zlatíčko.

Vila Tommyho rodičů je fakt překrásná. Nábytek slazený do béžovo-bíla, křišťálové lustry, francouzská okna, obrazy od nejslavnějších malířů. To vše doslova křičí penězi. Od malička mě fascinovali takhle luxusní bydlení. Teď je tu krom toho samozřejmě hromada tančících lidí, kuchyň zaplněná všelijakým alkoholem, disko-koule zavěšená uprostřed obýváku, plastové kelímky poházené všude na zemi, vyřvávající hudba, která jde slyšet kilometry daleko... To vše samozřejmě kazí celkový dojem, ale i tak je to nádhera. 

"Josh, Grace a Adrien. Vítejte na večírku" U dveří narazíme na Tommyho, který tu jak se zdá vítá všechny nové příchozí. 

"Díky za pozvání. Máš fakt krásnou vilu" Ujmu se slova. Pochvalu jsem si totiž odpustit nemohla, i když vím, že to jeho zásluha asi nebude. 

"Díky" Zazubí se na mě Tommy, čímž odhalí svůj chrup. Tam mu pár zubů chybí. Hokejista. Jak jinak. Hraje s Timem v týmu, co tak vím. A je dost dobrej. Asi. Já se v tom moc nevyznám, ale dává často góly, takže mu to asi jde. 

Odstoupíme od dveří, abychom neblokovali cestu jiným a já se tu ještě jednou rozhlédnu. Asi se někdy omylem vydám nahoru a udělám si soukromou prohlídku. Zdůrazňuji omylem. 

"Lidi, někdy by tu měl být Tim a spol. Jdu se po nich podívat" Kývne na nás Josh a vydá se je hned hledat. 

"Počkej, jdeme s tebou" Křikne za ním Adrien. Chci protestovat, ale to už mě drží za ruku a táhne směrem za Joshem. Jen se na mě ušklíbne, když vidí můj naštvaný výraz. Jakoby tušil, že se mi do setkání s našim strašně milým hokejistou moc chtít nebude. Vlastně ještě aby ne, když si mu dennodenně vylívám srdíčko s tím, jak moc mě jeho arogantní bratr štve. Kdyby byl jen arogantí, to by bylo ještě jakžtakž dobrý, ale on je i egoistický, protivný, náladový... No dobrý, nebudu si myšlenkou na něj kazit večer. 

Tima najdeme společně s jeho mladším bratrem Skylerem sedět u baru popíjející jakousi tekutinu. 

"Zdar lidi" Kývne na ně Josh a s oběma dvěma si plácne. Adrien se s nimi taky pozdraví.

Tim se na mě podívá, jakoby čekal, že ty dva napodobím. No na to zapomeň, hochu. Odvrátím od něj pohled a dělám, jak je ta moucha v rohu místnosti strašně zajímavá. 

"Ahoj, cukroušku" Pozdraví mě nakonec sám Tim. Nejsem tady. Nejsem tady. Nejsem tady. 

Okey, nebudu se chovat jak malá holka. Musím se postavit všem démonům čelem "To někdo mluví na mě? Že jsem si ho nevšimla, asi někdo nevýrazný" Povýšeně se na něj usměju. Tim je všechno jen ne, nevýrazný. Hlavně co se týče jeho povahy. I vzhledu. Tmavě hnědé vlasy, zelené oči taky tmavé barvy, plné rty a rovné bílé zuby, to by mu mohla závidět každá holka. Vyšší a vysportovaná postava. Hodně vysportovaná. Jakože fakt hodně. Tim je jako model, co vylezl od někud s módního časopisu. Ale to jsem jakože nikdy neřekla. Vy mu to taky neříkejte, sebevědomí má až až.

"Ne, mluvím na tu mouchu, na kterou si před chvílí čuměla" Ušklíbne se na mě Tim. Debil. Dobře, uznávám. 1:0 pro tebe chlapečku. 

Všechny, kdo nás poslouchám, tím myslím Adriena, Joshe a Skylera, to rozesměje. Ha ha ha. Brečím smíchy.

"Ale neboj, Grace" Usměje se na mě provokativně Tim "Sluší ti to víc než té mouše. Fakt. Ty šaty jsou na tobě fakt sexy" No jasně, že myslí ty šaty.