Pravá láska

5- Já jsem žena činu!

Následující víkend jsem strávila převážně ponořená v knížkách. Po prázdninách se na nás učitelé sesypali s různými testy a projekty a proto je učení na místě. Nikdy jsem to učení teda moc nehrotila- prvák jsem proplula s dvojkami a trojkami, ale teď mi na to prostě zbyl čas. 

Protože: Kdybych šla třeba s Adrienem nebo Sop ven, je šance, že bych mohla potkat s Tima. To stejné kdybych si šla zaběhat nebo cokoli jiného! Prostě to nehodlám riskovat. 

Jo a jen pro vaši informaci, neschovávám se před ním a ani se mu nevyhýbám. Kdybych se mu vyhýbala, tak bych přece nešla v pondělí do školy, že? Já pouze přežívám víkend. 

***

"Hele, Sop" Drknu do svoji kamarádky, která je momentálně duchem úplně nepřítomná. Ani si nevšimla, že jsem do ní drkla. Zkusím to znova. Nic. Probere ji teprve to, když jí rukou zamávám před obličejem a zařvu ji do ucha "Svět volá Sophii Blackovou! Je tady?!" No duchem určitě ne.

Prudce sebou trhne až tak, že rukou shodí penál, o který se celou dobu opírala. Paní Wilsonová- učitelka angličtiny nás přísně zpraží pohledem. Naštěstí, že už je to dneska poslední hodina, další hodinu by už můj mozek asi nepřežil. Ještě jedna nová informace a můj mozek prostě vybouchne. To mám z toho mého "studijního víkendu". Kdybych se nevyhýbala Timovi, bylo by vše v pohodě. 

Větší starost mi teď ovšem dělá moje kamarádka, která ze země sbírá svůj rozsypaný penál. Něco s ní je- a já zjistím co. 

"Hele Sop, si dneska úplně mimo realitu. Nechceš mi říct, co se děje?" Zkusím to znova, když si Sop sedne zpátky na židli. Rukou si opírá hlavu a oči má zavřené. 

"Nejsem mimo realitu" Zašeptá s očima stále zavřenýma a divným úšklebkem na rtech. Rukou si na prst namotává pramen vlasů a tiše si u toho prozpěvuje. Počkat, CO?! Prozpěvuje? Tak tohle bude vážný. 

"Jó?" Ušklíbnu se. Tomu snad ani ona sama nevěří "A co je teda za hodinu?" Vysunu obočí na horu. A asi v háji holka, ven s tím. 

Sop se na mě podívá pohledem typu "To si ze mě děláš prdel" "No... Je asi fyzika. Nebo chemie. Co já vím? Však je to stejně jedno" Je angličtina, vážení. 

Moment. Opět. 

Pořádně si jí prohlídnu. Divný úšklebek na rtech, nepřítomný pohled a celková duševní nepřítomnost. 

"Sophie, ty seš zamilovaná!" Vykřiknu tak nahlas, že se na mě celá třída začne otáčet. Ale to je mi teď úplně jedno. Zvědavé pohledy mých nemožných spolužáku mě fakt nezajímají. 

"Jak si mi to mohla zatajit? Nechápu-" Pokračovala bych dál, kdyby mi Sop nedala ruku přes pusu. Když se na ní ještě jednou podívám, je rudá až za ušima. Promiň. Učitelka nás znova obě dvě zpraží pohledem, pravděpodobně si teď v hlavě říká, že mi dvě budeme jednou její smrt. Naštěstí si nás, stejně jako zbytek třídy, už nevšímá. 

"Neřvi, ty pako" Šeptne ke mně Sop. Zavře znova oči a rukou si masíruje obličej. "Všechno ti řeknu, ale ne teď. Sejdeme se po obědě v tý nový kavárně na náměstí, jo? Ve tři" Hned co to dořekne, zazvoní a Sop vyletí ze třídy jak blesk. 

Sedím na místě neschopná nějakému pohybu a vzpamatovávající se z toho, co se právě stalo. Můj mozek to totiž nějak odmítá pobrat. To už je taky křáp jeden starej. 

"Um, Grace. Si v pohodě?" Promluví na mě někdo. Skyler. Už jsem se zmiňovala, že chodí se mnou do třídy? Ne? Tak to říkám teď. 

"Nikdy mi nebylo líp" Zamumlám si spíš pro sebe a začnu si sklízet věci z lavice.