Byla vážně zraněná, to poznal, protože podle všeho se nemohla ani hnout a taky byla v bezvědomí.
Strašně krvácela a v krku měla zabodnutou jednu velkou střepinu skla, které patřilo, k rozbitému oknu, dveří, které se při pádu roztříštily. A jedna střepina se ji tak zabodla do krku a další možná ještě i někde jinde.
Endre ji zkoušel probudit, jenže ona se ani nepohnula. A v takové zimně šlo doslova o minuty, protože netušil jak tu mohla už ležet dlouho, takže nevěděl jestli už není podchlazená.
Stáhl si z těla svůj hřejivý kabát a přehodil ho přes ní. Aby do jejího těla dostal aspoň trochu tepla a aby už dál nechladla. ,,Paní, paní. Probuďte se," zkoušel ji probudit a trochu s ní přitom jemně zatřásl, ale ona nic.
,,No tak, má krásko. Vzbuďte se. Ne ty mi nesmíš umrznout. Ne, teď, když jsem tě našel. No tak proberte se, má krásná paní," řekl tiše a přitom s ní znovu mírně zatřásl.
,,Bylo to marné," řekl si v duchu, protože stále ležela jak mrtvá. Víčka pevně zavřená, ale on věřil a doufal, že je v ní stále ještě život.
Rozhodl se ,,Musí ji dostat odsud," dodal si po chvíli pro sebe, protože každá další minuta navíc ještě zmenšovala její šanci na život. Vzal ji tedy opatrně do náruče a vyhoupl se s ní na svého silného a rychlého koně.
Věděl že nemůže ztrácet čas, a tak pobídl svého koně do trysku a přitáhl si k sobě bezvládnou, bledou a vážně zraněnou dívku. Zahříval ji svým vlastním tělem a snažil se probudit svým zběsile bušícím srdcem, v jejím srdci život.
