Soudce - BillDipp

Kapitola 4

Ráno na snídani panovala u stolu svatých otců podivná nálada. Všichni byli podivně napjatí a co přišlo studentům nejpodivnější, chyběl u něj otec Alfons. Celou dobu snídaně se jídelnou nesl tichý hovor, jak studenti teorizovali o tom, co se stalo s tím pedantským starým mrzoutem.

„Chlapci," začal otec Dieles svým nosovým hlasem, čímž si okamžitě zjednal ticho a pozornost celé jídelny, „Jak jste si již stihli jistě všimnout, dnes tu s námi nesedí otec Alfons. Je to z velmi nemilého důvodu," otec Dieles chtěl pokračovat, ale byl přerušen houkačkami z venku. To chlapce samozřejmě zaujalo a všichni napjatě čekali, co bude dál. Než však otec Dieles pokračoval, pošeptal cosi otci Fabiusovi, který se zvedl a odešel, „Dnes v noci se stal na naší škole nejhorší hřích. Bylo porušeno nejsvatější pravidlo. Dnes v noci byl zavražděn otec Alfons!" v jídelně zavlálo hrobové ticho. Takové zprávy nikdo nečekal. Jen v Dipprovi byl jakýsi pocit zadostiučinění. „Pro ochranu všech je pro tento týden zrušena výuka a všichni budete shromážděni zde v jídelně. Otec Konstantin a otec Asag vám sem postupně donesou spolu s otcem Dipperem, Lukášem a nejstaršími z vás vaše věci. Mezitím prosím srovnejte stoly po obvodu místnosti a na sebe, aby zde bylo, co nejvíce prostoru," tím otec Dieles ukončil svůj monolog a všichni se dali do práce.

Dipper spolu s ostatními pověřenými postupně procházel a balil svěřencům nejnutnější věci. Občas narazili na procházející policisty, kteří se dostavili na místo činu. Dipper měl v sobě podivnou radost, ale tu přebíjel vztek, že nejsou ještě odstraněni všichni.

„Vypadáš dnes lépe Dippere," pronesl známý hlas.

„Tvoje práce Bille?" zeptal se s lehkým úsměvem Dipper a zvedl ke žlutovlasému démonovi oči.

„A čí jiná?" dmul se lehce pýchou Bill.

„Pýcha a nadutost jsou špatné, to víš Bille?" ptal se s lehkým smíchem Dipper.

„Ale běž, jsem démon. Mně to neublíží," konstatoval s žertem démon. Dipper ani nevěděl proč, ale bylo mu s ním dobře.

„Tohle je poslední," oznámil Dipper, když se vrátil s posledními věcmi, otci Asagovi. Ten pouze přikývl.

Celý den probíhal v těžké, pochmurné a děsivé náladě. Studenti si mezi sebou stále šuškali o případu smrti otce Alfonse, i přesto, že byli duchovními opakovaně upozorňováni, aby o tom nemluvili a modlili se. Po obědě proběhla pak velká smuteční mše za otce Alfonse, kterou vedl otec Dieles v malé kapli, která byla součástí budovy.

Těsně před večeří zastavilo před branou na pozemky školy černý sedan Gaz-12.

„Otče Dielese, u brány nám stojí černé auto a dožaduje se povolení k vjezdu na naše pozemky," hlásil zadýchaně otec Fabius.

„O koho se jedná," otázal se hlavní představitel školy.

„Říká, že se jmenuje William Cipher. Tvrdí, že se arcibiskup dozvěděl o té hrozné události, co se zde stala a posílá ho, jako náhradu a pomocnou sílu za otce Alfonse do doby, než se všechno vysvětlí," vysvětlil rychle. Otec Dieles o tom chvilku uvažoval.

„Ať jede dál a zastaví se u mě v kanceláři," rozhodl nakonec, načež se musel začít věnovat policistovi, který už netrpělivě přešlapoval na místě, při čekání na jeho svědectví. Dipper, který stál opodál, se pro sebe tiše usmál. „Bill knězem? To bude zajímavá podívaná."