Soudce - BillDipp

Kapitola 6

Ve středu odpoledne zazvonil v Dipperově domě telefon.

„Prosím?" zvedl Dipper sluchátko.

„Ahoj Dippere, tady Mabel, já," začala lehce rozklepaným hlasem Dipperova sestřička, „Četli jsme v novinách ten článek o těch knězích a no, chtěli jsme vědět, co je na tom pravdy, a tak jsme se chtěli s našima zeptat, jestli nemůžeme přijet?" Mabelin hlas zněl nervózně, když mluvila o plánované návštěvě. Dipper stočil ztrápený pohled směrem k Billovi, který zrovna přišel do chodby, neb také slyšel telefon.

„Mabel," začal Dipper, ale přerušil ho zvonek u dveří.

„Jdu tam," prohodil tiše Bill a vydal se do předsíňky.

„Promiň Dippere," ozvalo se z telefonu, než Mabel náhle ukončila hovor. Dipper se jen nechápavě díval na tůtající telefon.

„Lásko?" ozval se ode dveří Bill, „Máš návštěvu," dopověděl podivně potemnělým hlasem. Dipper se vydal nejistým krokem ke dveřím. K jeho překvapení za nimi stáli jeho rodiče a Mabel, která měla na tváři provinilý výraz. A v tom Dipper pochopil. „Promiň, že jsem nezavolala dřív,".

„Dippere, tak ráda tě vidím," vykřikla rozradostněně jeho matka a chtěla syna obejmout, Bill se jí však postavil do cesty a zakryl Dippera svým tělem, když si všiml, jak nepříjemná mu návštěva je. „Snad mě necháte jít za vlastním synem. Kdo vlastně jste? Jeho bodyguard? Jste od policie?" vyzvídala nyní zamračená dáma ve středních letech.

„Nikoliv, nejsem od policie. Jmenuji se Bill Cipher a jsem Dipperův přítel," oznámil jí, a všem ostatním členům Dipperovi rodiny, Bill. Všem přítomným spadla brada a Mabel se v očích mihnul strach, když si uvědomila, kdo že to před ní stojí.

„Potřebujete něco?" zeptal se s poza Billa Dipper a malinko vystoupil dopředu.

„Chtěli jsme vědět, co všechno je z toho pravda," odpověděl mu jeho otec, který se jako první ze všech vzpamatoval z toho šokujícího oznámení o přítelovi, a hodil Billovi k nohám noviny s dnešním datumem.

Titulní stránku zabíral bulvární nadpis ‚Soudce; poslední soudy nad svatými muži' a kousek pod ním další ‚Šokující odhalení o svatých lidech! Rozhovor s obětí.'

„Řekni Dippere, že to není pravda!" naléhala na Dippera jeho matka. Ten k ní však stočil smutný, ublížený a naštvaný pohled.

„Jsem kněz, nikdy jsem nelhal. Ani tenkrát," pronesl chladně a ublíženě, otočil se a odešel do útrob domu. Pro něj tím tento rozhovor skončil.

„To nás ani nepozveš dál?" slyšel za sebou volat jeho matku, ale už na ni nereagoval. O chvíli později uslyšel klapnou vchodové dveře a za chvilku už u něj stál starostlivý Bill.

„V pohodě?" staral se a přisedl ke svému mírně rozklepanému příteli na gauč.

„Jo," vydechl smutně Dipper a okamžitě Billa objal. Ten mu objetí vrátil.

„Proč se mi tohle všechno musel stát? Co jsem komu udělal, že mě Bůh tak trestá?" začal z ničeho nic naříkat Dipper. Bill ho začal jemně hladit po zádech, „Bille, prosím, pomoz mi zbavit se jich," pronesl najednou Dipper podstatně živěji než předchozí větu a podíval se Billovi do očí se smrtelně vážným výrazem.

„Moc rád zlato, i na konec světa kvůli tobě půjdu," pronesl upřímně Bill a přizvedl palcem a ukazováčkem Dipperovu hlavu, načež ho vášnivě políbil. Dipper se okamžitě zapojil a se stejnou horlivostí démonovi polibky oplácel. Bill postupně začal posouvat své ruce níž po Dipperově těla, až jednu ruku opatrně vsunul pod jeho triko. Dipper se mezitím přesunul Billovi na klín, kde se obkročmo posadil a byl tak malinko vyšší než Bill. Ten jednou rukou stále kroužil po Dipperově jemné kůži a druhou pomalu přejížděl po jeho levém stehně. Nakonec se museli kvůli nedostatku vzduchu odtáhnout.

„Nemusíš chodit na konce světa, stačí, když zabiješ všechny ty bastardy, co si říkají svatí muži," pronesl Dipper udýchaně a spojil jejich rty v další vášnivý polibek.